Turínské plátno (2/3) -- Krev s DNA Ježíše Krista

20. července 2008 v 15:21 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Náboženství
Mohl znát malíř tu skutečnost, že křižovaného bylo nutno přibít přes zápěstí a nikoliv přes dlaně? Obsahuje plátno krev s DNA Ježíše Krista? Co vypovídá o turínském plátně skrytá trojrozměrná kvalita zakódovaná uvnitř plátna? Jak vznikl negativní obraz na plátně? Jedná se o energii vzkříšení?

Opravdu nemohl středověký malíř vědět, že křižovaného bylo nutno přibít přes zápěstí a nikoliv přes dlaně? V době vrcholného středověku (počátek 12. století n. l. až počátek 15. století n. l.) byla ve skutečnosti tato znalost značně rozšířená, stejně jako ve Východořímské říši (Byzancii). Tradiční křesťanská ikonografie chtěla naznačit ukřižováním přes dlaně symbol výjimečnosti Ježíšova ukřižování.

První vědecké zkoumání týmem STURP (Shroud of Turin Research Project) byl jen trik, jak podpořit pravost plátna v očích veřejnosti (STURP ukončil svůj výzkum závěrem, že na plátně nebylo nalezeno žádné barvivo). Výzkumný tým STURP tvořili desítky věřících vědců a jeden agnostik - vzhledem k tomu, že poměr věřících a nevěřících mezi vědci je přesně opačný, je zřejmé, že výběr badatelů nebyl náhodný.

Skupiny STURP založil v roce 1976 dr. John P. Jackson. On a jeho nejbližší spolupracovník ve skupině STURP, dr. Eric J. Jumper, zároveň pracovali v době výzkumu plátna ve výkonné radě organizace Společenstva Svatého plátna (Executive Council for the Holy Shroud Guild), založené v USA katolickou církví v roce 1951. Dodnes vede dr. Jackson se svou ženou Centrum pro turínské plátno (Turin Shroud Centre of Colorado) a snaží se podporovat autenticitu plátna.

Dr. Walter C. McCrone

Dokonce i jeden člen z týmu STURP nesouhlasil se závěry skupiny. Dr. Walter C. McCrone (1916-2002), expert na mikroskopii z Národních laboratoří Los Alamos, který mimojiné zkoumal vlasy známých lidí, jako Napoleona či Ludwiga van Beethovena.

Je skutečností, že krev obsahuje oxidy železa. Krev ale neobsahuje sulfid rtuťnatý. Dr. McCrone v několika mezinárodně oponovaných článcích popsal, že tmavě načervenalé části obrazu představující krev jsou tvořeny částečkami oxidů železa (= Fe2O3 = rez = krevel = hematit = červený okr) a sulfidem rtuťnatým (= HgS = rumělka = vermilion = červená barva).

Tyto barevné pigmenty, jsou nejčastěji používanými barvami umělců 14. století, a byly využity při vytvoření krvavých skvrn na plátně. Už červená barva znázorňující krvavé stopy nás může navést k závěru, že se nejedná o krev, která po zaschnutí získává tmavě hnědou až černou barvu. Krev navíc obsahuje sodík a draslík, které však na plátně nebyly nalezeny. Dr. McCrone opustil STURP v roce 1980.
Desetinásobné zvětšení plátna (vlevo). Za povšimnutí stojí načervenalá barva. Krev má po zaschnutí tmavě hnědou až černou barvu. Červená barva oxidu železa se po vysušení mění v nažloutlou (vpravo).

Tvrzení, že krvavé skvrny jsou typu AB "je nesmyslné" i podle dr. Raymonda Rogerese (STURP), věřícího podporovatele pravosti plátna. A i kdyby se na plátně nacházela krev, může být kohokoliv, kdo přišel během staletí s plátnem nebo vzorkem do styku. Každý kdo se kdy dotkl plátna nebo nad ním promluvil, mohl zanechat svoji DNA na plátně.

Mince na Ježíšově oku

Za použití přístroje VP-8 pro rozbor snímků popsali dr. Jackson a dr. Jumper (STURP) v roce 1976 vystouplé místo nad Ježíšovým okem. To by odpovídalo zvyku z římské doby, kdy se mince dávaly mrtvým na oči. Otisk však vidí pouze někteří lidé, je tak slabý až je neviditelný. Dokonce i autor Ian Wilson, podporovatel pravosti turínského plátna říká, že na plátně žádný otisk mince není.
Výškové mapování intenzity barev v turínském plátně do 3D.

Trojrozměrný obraz

Za podpory stejného přístroje VP-8 dr. Jackson (STURP) tvrdí, že (dvojrozměrný) obraz na plátně má skrytou trojrozměrnou kvalitu, což je podle něho nemožné, pokud by se jednalo o prostý umělecký obraz. Trojrozměrnou kvalitu obraz na turínském plátně skutečně má -- stejně ale jako každý libovolný jiný dvourozměrný obraz. Třetí rozměr snímků může být získán z množství pigmentu (intenzity) dané barvy.

Jedná se o techniku zvanou výškové mapování, která se používá např. i v 3D hrách pro modelování povrchů. Intenzita barvy v daném místě 2D obrazu (pixelu) udává výšku (třetí rozměr) nad tímto 2D obrazem. 3D informaci můžeme tímto způsobem získat z kteréhokoliv 2D obrazu, není charakteristická pro turínské plátno.
Vlevo máme dvojrozměrný zdrojový obrázek a vpravo odpovídající trojrozměrný obraz, který vznikl výškovým mapováním. Z každé fotografie je možné získat trojrozměrný obraz odpovídající intenzitě barev.

Údajná chemická analýza, kterou měl provést dr. Raymond Rogers (STURP) v roce 2005 nebyla provedena podle odborných norem (Rogers posouvá dataci plátna na léta 1000 př. n. l. až 700 n. l.). Zkoumány měly být vzorky z roku 1978 a 1988. Dr. Rogers provedl test pouze ve své domácí laboratoři, nepoužil nejlepší dostupnou metodu pro určování stáří, použil neprověřenou a nekalibrovanou metodu bez použití vzorků, jejichž stáří je známo z jiných zdrojů (kontrolní vzorky), sběr vzorků, které použil, není zdokumentovaný, neměl souhlas Vatikánu k provedení rozboru. Toto vše přitom bylo splněno u studie, která byla provedena v roce 1988, jenž určila stáří plátna na léta 1260 až 1390.
Dr. Max Frei-Sulzer (vpravo) odebírá vzorky z plátna za dohledu dr. Raymonda Rogerse (vlevo) v roce 1978.

Švýcarský detektiv dr. Max Frei-Sulzer nalezl (1973) mezi vzorky plátna pylová zrna rostliny, která je rozšířena pouze v Palestině. Později dr. Max Frei-Sulzer tvrdil, že falešné "Hitlerovy deníky" jsou pravé. I kdyby se našla palestinská semena na plátně, je možné, že se tam dostala při častých převozech plátna nebo je mohli do Evropy zanést z Palestiny ptáci.
Kopie plátna známá jako Lierrské plátno. Plátno namaloval Albrecht Dürer nebo Bernard van Orley v Lierre (Belgie). Malba obsahuje díry ve tvaru písmene L.

Obsahuje Prayův rukopis vzor do písmene L? Ano, ale nikoliv na vyobrazeném plátně, nýbrž na dlažbě mimo plátno. Plátno znázorněné v Prayově rukopisu neobsahuje žádný L-tvar a není jej tedy možné ztotožnit s turínským plátnem. Ian Wilson zvýraznil (dokreslil) nesouvisející tečky na plátno znázorněné v Prayově rukopisu pro svoji knihu, aby dokázal souvislost mezi rukopisem a turínským plátnem. L-vzory nacházející se na dlažbě jsou typické pro ilustraci mramoru v podobných rukopisech. Prayův rukopis tedy vůbec nesouvisí s turínským plátnem.
Výjev z Prayova rukopisu. Pohřeb (nahoře) a Marie u hrobu (dole). L-vzory se nenachází na rubáši, nýbrž vyobrazují mramorovou dlažbu.

A nebyla by to pravá záhada, kdyby lidé nenašli na stařičkém plátně další tvář. Vytvořenou podobnou iluzí, jako tvář na Marsu, Měsíci či v prachu bortícího se Světového obchodního střediska v New Yorku, kdy se mozek snaží pro naší lepsi orientaci ve světě spojovat vzory do tvarů.

Mohl někdo vytvořit na plátně negativní obraz, který mohl vzniknout jen díky energii během vzkříšení?

Obraz na plátně není pravým negativem, ale pouze zdánlivým negativem. Na skutečném negativu jsou všechny barvy invertované, tmavé jsou světlé, světlé jsou tmavé. Na falešném (faux) negativu, kterým je i turínské plátno, jsou ale tmavé oblasti jako knír, vousy, vlasy a krev stále tmavé. Na skutečném negativu by byly tyto znaky světlé. Tedy pokud Ježíš nebyl blonďák či bělovlasý stařec a neměl bílou krev.

Dr. Joe Nickell a dr. Jacques di Costanzo nezávisle na sobě dokázali znovuvytvořit plátno prostředky dostupnými ve 14. století bez použití štětce. Základem byl basreliéf potřený barvou, na který se plátno položilo.
Vlevo negativ obrazu, který vytvořil dr. Joe Nickell (1978). Vpravo basreliéf, který použil dr. Jacques di Costanzo (2005).
Ježíšovo plátno, které vytvořil dr. Jacques di Costanzo v roce 2005 (vlevo), negativ Costanzova plátna, který vypadá jako pozitiv Ježíšova obličeje (vpravo).

Obraz na turínském plátně je možné snadno vytvořit s pomocí levných materiálů a jednoduchého postupu.

Radiouhlíková metoda (= radiokarbonová metoda) určování stáří

K Zemi přilétávají z vesmíru neutrony, jakožto součást kosmického záření. Atmosféra Země obsahuje dusík (N), do něhož neutrony naráží. Reakcí 14N + n --> 14C + p (kde n je příchozí neutron a p je výstupní proton) tak vzniká z dusíku ve stratosféře izotop uhlíku 14C -- je to podobná přeměna mezi prvky, o níž snili alchymisté. Atomy uhlíku izotopu 14C pak vytvářejí spolu s kyslíkem molekuly oxidu ohličitého CO2 v atmosféře Země. Oxid uhličitý všechny organismy přijímají a ukládají do svých tkání při jejich růstu. Uhlík 14C se dostává do rostlin prostřednictvým fotosyntézy, do živočichů pak prostřednictvým konzumace rostlin a dýcháním (výjimku tvoří některé extremofilní organismy). Po skončení života se již do struktury organismu uhlík 14C dále nedoplňuje.
Uhlík 14C se stejně jako ostatní atomy rozpadá (je radioaktivní). Další uhlík 14C se již do organismu nedostává a proto se již jen rozpadá s určitou známou rychlostí (poločas rozpadu 5730 roků). Změřením aktivity izotopu uhlíku 14C pak určíme dobu ukončení života organismu.

Nevýhodou čisté radiouhlíkové metody je úplné zničení zkoumaného vzorku. Vzorek je zahřát na vysokou teplotu (spálen) tak, aby došlo k odpaření uhlíku. 14C je slabý zářič beta s nízkou energií vyzařovaných (emitovaných) elektronů a je navíc ve zkoumaných vzorcích přítomen ve velmi malém množství.
Izotopy prvku se liší pouze počtem neutronů, počet protonů je stejný (nezávisí na počtu elektronů, které jsou v obalu atomu). Z chemického hlediska jsou izotopy daného prvku totožné.C-12 má 6 protonů a 6 neutronů, C-13 má 6 protonů a 7 neutronů, C-14 má 6 protonů a 8 neutronů.

Radiouhlíková metoda se proto používá spolu s hmotnostní spektrometrií (Accelerator Mass Spectrometry, AMS). V porovnání s ostaními izotopy uhlíku (12C a 13C) se uhlík 14C rozpadá mnohem rychleji. Izotopy uhlíků jsou při AMS urychleny v magnetickém poli. Jelikož mají různé izotopy různou hmotnost (mají různý počet protonů), odchylují se každý v magnetickém poli jinak, tedy oddělí se od sebe, a může být izolovaně spočítáno zastoupení každého izotopu uhlíku. Poměr množství jednotlivých izotopů uhlíku nám pak udá stáří zkoumané látky.

Článek pokračuje -- klikněte zde.

#

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | 20. července 2008 v 16:34 | Reagovat

Gratuluji, vynikající a originální článek.

2 Martin Pinc Martin Pinc | 17. dubna 2010 v 12:25 | Reagovat

Hypotéza, že tělo Ježíše mohl namalovat nějaký malíř někdy v 13. nebo 14. století mohla být vyslovena pouze někým, kdo nemá ponětí o malířství té doby (tedy ignorantem bez vzdělání v obasti historie umění). Tehdejší malířství nemělo ponětí o anatomii a realistickém zobrazení lidského těla. Žádný tehdejší umělec by tedy nemohl být schopen něco takového namalovat - a to už úplně zanedbávám takové drobnosti, že postava v rubáši by s výškou kolem 180 cm na tehdejší poměry byla obrem (průměrní středověcí muži měřili asi 160-165 cm) Celý tento článek je tedy založen na vodě, nhledě na to, že z vědeckých zkoumání Turínského plátna všímá pouze těch aspektů, které se mu hodí do krámu. S vědou tedy tento článek nemá nic společného

3 sagan sagan | 18. dubna 2010 v 8:53 | Reagovat

[2]:1. Tehdejší umění MĚLO znalosti o lidské anatomii. Na konci středověku to byla běžná znalost, přestože převládala typická byzantská ikonografie.

Například Giotto (di Bondone) namaloval v roce 1335 ukřižování, na kterém již jsou zobrazeny všechny anatomické znaky rovněž přítomné na turínském plátně.

Obrázek Giottova ztvárnění ukřižování ve Florencii: http://www.artbible.net/3JC/-Mat-27,32_Crucifixion/14%20GIOTTO%20CRUCIFIX.jpg

Jeho obraz přináší třírozměrný pohled na tělo podpořený stínováním, čímž nabývá na realismu.

2. Pokud "průměrní středověcí muži měřili asi 160-165 cm", pak jak vysocí byli průměrní muži na začátku letopočtu? Ježíšovy fyzické proporce podle Bible nebyly nijak výjimečné.

Vedle nevyvratitelných fyzikálních důkazů tedy navíc i zmiňovaná extrémní výška obrazu těla vypovídá, že v turínském plátně nikdy nebyl zabalen člověk (tedy ani Ježíš).

Plátno bylo určeno k náboženskému uctívání, k vystavování, byl to obraz vytvořený na zakázku.

- Sagan

4 Klokan Klokan | E-mail | 7. května 2010 v 16:55 | Reagovat

1.Ty víš jaké metody Dr. Rogers ve své laboratoři užil? Podle tvého přesvědčovacího tónu usuzuji, že jsi měl tu čest prošmejdit Rogersovu laboratoř od podhledů pod parkety a k tomu vysmýčit odpaďák i s popelníkem. Samozřejmě mne zajímá kdo a kde hovořil o vybavení Rogersovy laboratoře a, to je důležitější, jaké jsou ty „neodborné normy“ – jako vědec bys je měl mít v malíku.
2. Z čeho usuzuješ, že se dr. Rogers mýlí? Neuvedls jediný důkaz, kterým bys toto tvrzení podepřel – mimo „usvědčujícího“ odhalení o laboratoři.
3. K dr. Maxi Frei – Sulzerovi – chyba v určení Hitlerových deníků nic neobsahuje, jen tak mezi náma. Ty zajisté víš v jaké premisa vedoucí k závěru, že se jedná o opravdové Hitlerovi deníky, byla chybná. Proti nálezu zrnek pylu argumentovat stěhovavými ptáky chce silnou dávku fantazie, odvahy a absenci racionálního úsudku. Převoz plátna je reálnější, pokud by se převáželo po Palestině.
4.Výsledky dr. Joe Nickella a dr. Jacquese Costanzoa – dokazují jak se dal obraz na plátně vyrobit v 20. století pomocí prostředků běžně dostupných v 14. století. Nabízí se otázka, jaké chemické změny by na barvě za dobu šesti století nastaly. Samotné podmínky výroby „nového plátna starou metodou“ jsou pro mne na středověk velmi nestandardní(nahřívání v peci, polévání vodou, atd.).  Abych se lépe vyjádřil – nikdy jsem se s nimi nesetkal v odborné literatuře.
5. O znalostí anatomie lidského těla se dá polemizovat, osobně jsem nikdy nebádal jak a za jakých okolností se středověcí malíři učily svému řemeslu(L. da V. je považován za renesančního, nikoli středověkého umělce). Otisk na plátně je „bohužel“co se týče proporcí a poměrů jednotlivých částí těla, tvarů muskulatury, na rozdíl od tebou uvedeného příkladu, „geniální“.
Závěrem – mladý či starý muži, nejsem fanatik, ale ty svým přístupem k práci a jednotlivým důkazům smysl slova fanatik plně vystihuješ.
P.S. – na blbosti ohledně velikosti těla zabaleného do plátna nebudu reagovat.

5 sagan sagan | 8. května 2010 v 22:08 | Reagovat

1. a 2. Nebylo třeba "prošmejdit Rogersovu laboratoř", stačilo si přečíst článek  v Thermochimica Acta 425:189-194 (2005) od dr. Raye Rogerse. Rogers použil vlastní metodu určování stáří -- zkoumal způsob výroby plátna, chemické změny ve vláknech plátna a množství vanilinu (známého jako vanilka) -- všechno postupy, které mohou pouze naznačit stáří zkoumaného objektu, nikoliv jej určit; jsou náchylné na zkreslování vlivem předsudků. Radiokarbonové metoda je naopak velmi přesná.

A ano, jsem v oblasti pseudovědeckých záležitostí vášnivý fanatik ;-).

- Sagan

6 Casoubon Casoubon | 25. května 2010 v 11:53 | Reagovat

1.Jak se vědecká obec postavila k vanilinové motodě tě zajímá?
2. Proč úmyslně nebereš v potaz dvas různé druhy tkaní? V žádném případě se nejedná o přímý důkaz platnosti, ale vědec(a tím myslím i českou opici) by se nad tím při snaze o objektivitu nejspíš měl pozastavit.
3. V jaké publikaci ses dočetl o středověké(nezáleží natom zda byzantské)znalosti ukřižování s hřeby v zápšstí a né ve dlani?
4. ad: "Tradiční křesťanská ikonografie chtěla naznačit ukřižováním přes dlaně symbol výjimečnosti Ježíšova ukřižování." To jsi sebral kde? Nemáš ani elementární znalosti a křesťanská středověké symbolice ty debile!!! Máš ponětí odborníku minimálně evropské úrovně na středověk jehož jméno zní Jacques Le Goff?
5.ad: "První vědecké zkoumání týmem STURP (Shroud of Turin Research Project) byl jen trik, jak podpořit pravost plátna v očích veřejnosti (STURP ukončil svůj výzkum závěrem, že na plátně nebylo nalezeno žádné barvivo). Výzkumný tým STURP tvořili desítky věřících vědců a jeden agnostik - vzhledem k tomu, že poměr věřících a nevěřících mezi vědci je přesně opačný, je zřejmé, že výběr badatelů nebyl náhodný." - každý věřící vědec, který pracoval na výzkumu T.P. a obhajoval pravost má být lhář, fanatik atd.? Být jedním z nich, setkat se s tebou, víra jde stranou a dostaneš přes držku. Mezi námi - ve slušné společnosti se tomu říká na cti utrhání. JInak si opět vybíráš "fakta" která se ti hodí.
6. ad.: "Biskup Henri de Poitiers proto v roce 1357 spustil vyšetřování pravosti plátna a nařidil jej přestat vystavovat, když zjistil, že není autentické."Opravdu? Chybí citace dobového dokumentu latiníku. Jaký byl argument?
7. ad.: radiokarbonové testy stáří tkaniny, dobové dokumenty a možnost reprodukce díla prostředky dostupnými ve středověku -- tři na sobě nezávislé údaje - ukončily možnost, že plátno mohlo kdysi halit a dnes dokázat faktickou existenci Ježíše Krista. Neexistuje žádný důkaz, vůbec žádný, že plátno je pravé. - opět lžeš a vydáváš proměnné za stálé, je vědecky prokázáno, že radiokarbonová metoda byla aplikována na vzorky ze(to Rogers neobjevil, ale byl nucen po vlastní ověření uznat) "záplat" - jiný styl tkaní. Reprodukce díla běžnými středověkými prostředky? - Postup ti přijde pro středověk typický?
Ani jeden z důkazů není konstantní. Zcela nelogicky tvoříš premisi na základě vlastního hodnocení důkazů. Pravdivost nahradils vhodností.
Máš pravdu v jediném 100% se nedá nikdy určit, že tělo zabalené do plátna se jmonovalo Ježíš Kristus.
Odevzdat tuto sračku na vysoké škole, tak mám botu zaraženou doprdele a nestíhám s ní utíkat.
8. ad: "Vedle nevyvratitelných fyzikálních důkazů tedy navíc i zmiňovaná extrémní výška obrazu těla vypovídá, že v turínském plátně nikdy nebyl zabalen člověk (tedy ani Ježíš)." Nikdy nebyl zabalen člověk? To dokážeš ty kokote jak? Tělo má metr asmdesát plus mínus. Muž byl vysoký, no a co? Ty umíš psát a myšlením seš debil. Dokazuje to něco?

7 sagan sagan | 26. května 2010 v 13:40 | Reagovat

K tvrzení, že vzorky použité pro stanovení stáří plátna radiokarbonovou metodou (1988) mohly pocházet z mnohem pozdějších záplat.

To je naprosto neopodstatněné tvrzení ze dvou důvodů:

1. "Odborníci na textilie vyvinuli zvláštní úsilí, aby vybrali takovou oblast radiokarbonového vzorku, která je daleko od záplat a oblastí sešití." Původní článek popisující radiokarbonovou metodu v roce 1988 (Nature, P. E. Damon et al., Vol. 337, No. 6208, pp. 611-615, 1989)

2. Dr. Rogers (ani nikdo jiný kromě původního týmu) nemohl mít vzorky použité v roce 1988, jelikož z principu radiokarbonové metody je zkoumaný vzorek zcela zničen. Nemůže proto tvrdit, že v roce 1988 bylo použito plátno z (novějších) záplat, jelikož nemohl mít k dispozici plátno použité v roce 1988. To bylo zničeno.

8 sagan sagan | 26. května 2010 v 13:41 | Reagovat

Ukřižování skrze dlaně vychází ze zápisu v Bibli, který je považován křesťany za symbolický, nikoliv doslovný.

Každý umělec ví, že při napínání plátna na rám nestačí přibít jednu stranu plátna jediným hřebíkem a plátno následně začít napínat, jelikož by došlo k roztržení plátna hřebíkem. Stejně tak přibití pouze skrze dlaně (bez pomoci provazů) by došlo u ukřižované osoby k protržení nepříliš pevné a silné kůže na dlani.

Umělec tvořící turínské plátno se mohl chtít odlišit od symbolického znázornění ukřižování, vyhnout se tradici a vytvořit mnohem realističtější dílo.

Naopak v jiných ohledech zůstává zachována symbolika: Muž zabalený v plátně by nebyl jen příliš vysoký, má také jiné závažné anatomické vady. Tvář, tělo, ruce a prsty jsou nepřirozeně protáhlé a tenké, hlava je vůči tělu příliš malá. Vlasy by měly v ležící poloze spadat dozadu, nikoliv spočívat rovnoběžně s tělem, jak je vidět na plátně, jakoby muž seděl nebo stál ve vzpřímené poloze. Židé na počátku století pochovávali mrtvé s rukama zkříženýma na hrudi, nikoliv na genitáliích. To začali dělat až v 11. století. Atp.

Jacques Le Goff ve své knize "Kultura středověké Evropy" píše, že "od dvanáctého století... Ukřižování bylo vyobrazováno častěji a s rostoucí realističností. Stále si však uchovává některé symbolické prvky..."

Rovněž i na turínském plátně je vidět omezený přechod k realističnosti avšak při stálém zachování symboliky, která je typická pro středověkou Evropu.

9 sagan sagan | 26. května 2010 v 13:43 | Reagovat

Biskup zakázal ve 14. století plátno vystavovat, když zjistil, že je falešné.

V roce 1389 biskup Pierre d’Arcis z Troyes (Francie) píše avignonskému vzdoropapeži Klementu VII., že se umělec přiznal k "šikovně namalovanému" plátnu. Zjistil to jeho předchůdce, biskup Henri de Poitiers.

"Po náročném vyšetřování a přezkoumání jej biskup (de Poitiers) odhalil jako podvod, což dosvědčil umělec, jenž ho s důvtipem namaloval. Byla to práce lidské šikovnosti a nikoliv zázračně vzniklý obraz. Jsem připraven dodat všechny informace potřebné k odstranění jakýchkoliv pochybností."

Koncept dopisu je uchován v Bibliotheque Nationale de Paris (Champagne 154, 137).

Ne vždy je skutečnost taková, jakou bychom si ji přáli mít.
Je mi líto Vaší rozmrzelosti vůči mé osobě.

- Sagan

10 Casoubon Casoubon | 30. května 2010 v 1:14 | Reagovat

Jediným nestandardním nástrojem, který dr. R. Rogers při novém výzkumu T.p. v roce 2005 použil, byl nikým neodzkoušený mikroskop. Abys pochopil co to je okopíruji ti stručný popis, historii a fnc. tohoto převratného vynálezu.

O mikroskopu
Podle některých zdrojů první drobnohled sestavil v roce 1590 v Holandsku  Zacharias Jansen. V roce 1610 se na základě Jansenovy konstrukce mikroskopií  zabýval Galileo Galilei. Jeden z jednoduchých mikroskopů sestavil v roce 1676 holandský obchodník a vědec Anton van Leeuwenhoek, jehož práce patřily k vrcholům mikroskopického pozorování 17. století. Významným přelomem v rozvoji mikroskopie bylo dílo britského geologa Roberta Hooka Micrographia vydané v Londýně, v němž popsal v roce 1665 konstrukci mikroskopu s odděleným objektivem, okulárem a osvětlovacím zařízením. Kromě toho v něm bylo obsaženo mnoho zobrazení získaných pomocí mikroskopů, čímž byly poprvé doloženy možnosti přístroje ve vědeckém výzkumu.
Jako první zahájila výrobu mikroskopů firma Carl Zeiss v roce 1847.
Základem mikroskopu jsou čočky, které tvoří objektiv  a okulár. Okuláry a objektivy jsou často výměnné.

Jednoduchý mikroskop je složen ze dvou spojných soustav čoček, které mají společnou optickou osu. Část mikroskopu, která je nazývána objektiv, má malou ohniskovou vzdálenost (řádově v milimetrech). Pozorovaný předmět se umisťuje blízko před předmětové ohnisko, takže vzniká skutečný, zvětšený a převrácený obraz. Tento obraz vzniká mezi druhou částí mikroskopu, tzv. okulárem, a jeho předmětovým ohniskem. Vzniklý obraz pak pozorujeme okulárem podobně jako lupou, čímž získáváme další zvětšení. Ohnisková vzdálenost okuláru se pohybuje v řádech centimetrů. Obrazové ohnisko objektivu a předmětové ohnisko okuláru nesplývají, ale jsou od sebe vzdáleny o hodnotu optického intervalu, jehož hodnota se u mikroskopu pohybuje mezi 15 cm a 20 cm.
zdroj:http://cs.wikipedia.org/wiki/Mikroskop(na Galileho objevy se díváš jak?)
Ale zpět k T.p. Chybně jsem označil místo užité k radiokarbonové metodě za záplatu. O tu se v plném významu toho slova nejedná. Jeptišky dokázaly poškozená místa jako by znovu "utkat" tím se v nich objevila bavlna z 16. století a záleželo na intenzitě těchto restaurátorských prací na výsledek radiokarbonové zkoušky. Jestli sis všiml, tak slepě a zcela hloupě(po vzoru výstavby textu) neuvádíš výsledky ke kterým jednotlivé laboratoře došli, ale pouze omílané zprůměrování do let 1260 - 1390. Tato nejpřenější z přesných metod hodila 4 výsledky, které abys nemusel přemýšlet nezveřejnil jsi na svém blogu.
testy v arizoně - 1.- 1238/ 2.1430(plus mínus na přesnosti 200 let, ale to tě nesere)
Oxford - 1246
Zurich - 1376
Podle částí, které byly rozeslány by byly výsledky testů- 1.1238/2. 1246/3. 1376/4. 1430.
Zajímavé, že se stáří pravidelně snižovalo. Prvně + 8let by se dalo pochopit, pak + 130 a čtvrtý se od třetího vzdálil o 54 let. Mezi 1. a 4. to dělá 192 let. a tobě jako fanatikovi v oblasti pseudovědecké to nebylo divné? To jsi asi pěkný retard, pokud 194 let je u tebe pochopitelná odchylka.
Znovu k R.R. a jeho poslednímu výzkumu. Lžeš když tvrdíš, že neměl Vatikánem schválené vzorky. Z laboratoří, v kterých se prováděla rad. karb. metoda se z každého vorku(jejich středu) část archivovala(běžná vědecká praxe při výzkumech). Rogers měl vlastní vzorek neboť celý ustřižený pruh na uhlíkové testy rozdělen nebyl. Srovnával typ tkaní(snad je to správné slovo simulující výrobu plátna) plátna a v této části si ověřil vlákna bavlny, které v ostatních nebyly. nezpochybnil tedy uhlíkovou zkoušku, ta se ani zpochybnit nedala, ale zpochybnil vhodnost materiálu velmi nestandardní metodou - výše zmíněným výzkumem pod mikroskopem.
k symbolice kříže později, zatím vím, že nechápeš smysl slova symbol, jeho fnc. (symbolu) a ani pravidla užívání. Jen mi věř, že kříž s Kristem(ten malý nad postelí, či velký v kostelech a při silnicích) není symbolem Kristova ukřižování, je to jeho ztvárnění(ukřižování). Pro křesťana to může symbolizovat např.: bolestnou smrt, vykoupení hříchu, Kristovo utrpení, konec smrti a vítězství věčného života nad smrtí, novou smlouvu s Bohem. Za to symbol ukřižování by mohl být např.: samotný kříž, trnová koruna, zkratka slov "INRI" atd. Ale ne samotné ztvárnění ukřižování(spíš se jedná, dle mě, o topoi). Bylo by zajímavé zjistit, jak se k ztvárnění ukřižovaného Krista stavěla tehdejší(středověká) církev. Ale aby neumětel XY z vlastní vůle ztvárnil Krista proti tradici, se mi zdá, po přihlédnutí k středové filozofii a zásadám jakými se řídila, spíš značně nepravděpodobné, pokud ne přímo nemožné.
ad. pohřbívání - Kristovo tělo bylo do plátna po snesení z kříže zabaleno(podle některých zjištění jsou na plátnu známky označení, nikde není řečeno, ž by v něm byl pohřben. Nejednalo se tedy o klasický židovský pohřeb, ty probíhaly jinak. Byl to spíše pohřeb odsouzeného k smrti.
Poslední věc- k dlaní - vím i bez tebe, že by se utrhl, kdyby byl přibyt jen za ně.

P.S. Ne vždy je skutečnost taková, jakou bychom si ji přáli mít.

11 Petr Petr | 11. září 2010 v 12:09 | Reagovat

Sagane, tělo bylo přibité na kříž ne probitím dlaní ale zápěstí. Proto to, co píšeš, je blbost. Ale napsané hezky.
Hlava je opravdu k tělu nesouměrná. Koho zajímá Turínské plátno, ví proč.

12 mm mm | 11. července 2012 v 17:24 | Reagovat

Už z principu nevěřím Casoubonovi ( z jeho textů je jasné, proč )

13 Casoubon Casoubon | 3. října 2012 v 13:38 | Reagovat

[12]: Komentář naplněný argumenty až na půdu.

14 Kamil Kamil | Web | 2. září 2017 v 11:19 | Reagovat

Lekce kytary NaNastroj.cz jsou super

15 Hovedo Hovedo | Web | 7. září 2017 v 19:56 | Reagovat

Neznate nekdo nejake lekce kytary online

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama