Altruismus zvířat (3/7)

29. srpna 2008 v 12:23 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Lidé
Jsou psi morální? Jsou gorily schopné soucitu? Proč zvířata pomáhají druhým? Včela se zabije v zájmu ochrany roje. Proč? Jde o následek bez ohledu na význam. Náhodně se pak může objevit význam: někomu budete krást jídlo, budete do něho strkat, nebo mu pomůžete získat jídlo a pomůžete mu s lovem -- a ukáže se tedy, co je výhodnější pro dlouhodobější přežití -- a bude výhodnější znát, co vám jaké chování přinese. Paměť a pozorování mohou být výhodné pro předvídání chování druhých. Dostal jsem něco dobrého, cítím se díky tomu dobře a chci toto chování opakovat znovu.

Jakou má celý tento výzkum altruistického chování v přírodě souvislost s morálkou? Altruismus je nesobecké chování, chování, při kterém upřednostňujeme zájmy někoho jiného před svými vlastními. U člověka považujeme altruistické chování za morální. Výzkum v oblasti evoluční biologie ukazuje, že altruismus je přirozený způsob chování živočichů, který se vyvinul pomocí evolučních mechanismů. Člověk má tedy přirozené předpoklady k tomu, aby se choval mravně. Ti, kteří hrají podle pravidel, poráží podvodníky. Altruismus má ukryt své kořeny v evoluci.

Když ale dáme k sobě dva psy, jeden udělá z lidského hlediska něco "nesprávného", pak druhému je to "jedno" dokud mu to nezpůsobuje bolest. Liší se altruismus ostatních zvířat od lidí?

Nyní vytyčíme několik základních strategií altruistického chování, které byly upřednostněny přirozeným výběrem.

Příbuzenský altruismus

Nejčastější druh altruismu.
Gen, který vede svůj organismus k upřednostňování příbuzenských genů, má velkou pravděpodobnost, že tím upřednostňuje své vlastní kopie, které se nachází u jeho příbuzného. Zde je altruismus rodinnou záležitostí. (Jinak také nepotizmus, z lat. nepos = synovec, laskavost k příbuzným.)

1. Rodičovský altruismus, který směřuje k dobru vlastních potomků. Cokoliv rodič dělá pro své potomky, dělá zároveň pro propagaci svého genotypu.

Nejčastější je altruismus rodičů. Krmí své potomky na svůj úkor, chrání před predátory. Jak vědí, že to mají dělat? Rodiče, především matky, krmí mláďata a sobě přitom upírají zdroj jídla, který by si mohli nechat pro sebe. Rodiče předstírají chromost, aby upoutali predátora jako snazší kořist a odvrátili pozornost predátora od svých potomků, a tím riskují svůj život.
Velmi důležitý společenský rys, pečování o druhého mezi šimpanzy bonobo.
Proč vydávají zvířata své zdroje jiným, když si je mohou ponechat sama pro sebe? Počáteční příčinou altruismu mohla být ochrana mláďat. Zvíře, které neochraňovalo své potomstvo, nepřeneslo svůj sobecký vzor chování ani dál v čase a vyhynulo. Zachovala se jen zvířata "starostlivě" ochraňující své potomky. Přírodní výběr tedy upřednostňuje v mnoha určitých situacích altruismus nad sobeckostí. Toto nevědomé chování se posléze přeměnilo v instinkt podobně, jako když ptačí rodiče pouští jídlo do hýbajících se zobáčků svých dětí. My jsme označili toto chování jako altruismus.

2. Altruismus, který je zaměřený ku pomoci jiným příbuzným. Většina členů nějaké sociální skupiny je spolu tím či oním způsobem geneticky spřízněna a sdílí spolu části svých genotypů.
C < r . B
C = cost, ztráta pro dárce (náklady)
r = relatedness, koeficient příbuznosti
B = benefit, užitek pro příjemce

Tato nerovnice je jako věta: Pro dárce je výhodné chovat se altruisticky (ztratit své zdroje), pokud je výdej zdrojů (ztráta) menší než příbuznost příjemce násobená užitkem pro dárce. V případě sourozenců (r = 0,5) altruistické chování nastane, pokud bude zisk (B) dvakrát tak větší než ztráta (C). Jedinec z pohlavně se rozmnožujícího druhu tedy obětuje život za své dva sourozence nebo osm bratranců/sestřenic. (Kin selection, William D. Hamilton, 1963)
Surikata (Meerkat).

Egoističtí jedinci mohou agresivněji šířit své geny. Mívají plodný sexuální život, ale současně riskují, že budou vyřazeni ze společnosti ostatními, vyloučeni z partnerských vztahů, ponecháni bez partnera, hladoví a napadnutelní predátory. Zdatnost (fitness) jedince totiž nezávisí pouze na tom, kolik zanechá potomků sám, ale také na tom, jak se postará o to, aby i jedinci jiní, nesoucí však příbuzný soubor genů, také zanechali potomstvo. Proto je altruismus v podmínkách příbuzenského i skupinového výběru favorizován. Ve skupině zvyšuje její možnosti na další reprodukci a evoluční prosperitu. Sami altruisté mají sice zmenšenou šanci na vlastní reprodukci, avšak zvyšují pravděpodobnost reprodukce pro ostatní členy skupiny; jsou-li geneticky spřízněni s jejími členy, reprodukují se dále i kopie genů altruisty, který se z hlediska vlastních možností pouze zdánlivě znevýhodnil.

U společenských zvířat, jako včel, vos, mravenců, termitů, blanokřídlého hmyzu a v menším rozsahu u některých obratlovců, jako jsou rypoš lysý (Heterocephalus glaber), surikata, datel sběrač (Melanerpes formicivorus), africká vlha, se vyvinuly druhy společností, kde se starší sourozenci starají o mladší sourozence (se kterými pravděpodobně sdílejí stejné kopie genů). Sdílejí s nimi zdroje, varují je v případě nebezpečí. Hlídači oznamují silným pokřikem ostatní před blížícím se predátorem, sami na sebe upozorňují a vystavují se tomu největšímu nebezpečí, i když by se právě oni mohli nejsnadněji zachránit.
Lemur kata (Lemur catta) je poloopice, druh primáta, který žije na Madagaskaru. Jsou to vysoce společenská zvířata žijící v hierarchicky uspořádaných rodinných skupinách.
Pokud tvor zahyne při ochraně svých příbuzných, jeho geny budou v jeho příbuzných s velkou pravděpodobností uchráněny a dostanou se dále v čase. Výsledek je tedy i při tak zdánlivě zoufalém činu -- sebeobětování -- pro geny tvora kladný.
Různé varianty příbuzenského altruismu napomáhají prosperitě stejných genů uvnitř jiných těl. Ušlechtilost k pokrevně (tj. geneticky) příbuzným je ve skutečnosti sobeckostí genů. Živočich obětuje sice svůj život, ale stejné geny se v zachráněných příbuzných přenesou do další generace a zachovají se v čase. (Richard Dawkins).

Vzájemný altruismus (=reciproční altruismus)

Společný lov, kooperace.

Vzájemný (reciproční) altruismus je laskavost k těm, kteří mi mohou moji současnou laskavost oplatit (více kol vězňova dilematu). Reciproční altruismus funguje jak v rámci genetických příbuzných, tak u nepříbuzných jedinců stejného druhu, a dokonce i mezi různými druhy (např. ryby čističky). Geny obou druhů ze spolupráce profitují. Je zde symbióza. Já pomohu tobě a ty v budoucnu pomůžeš mně (reciproční altruismus).
Spolupráce kanice toulavého (Plectropomus pessuliferus) a murény jávské (Gymnothorax javanicus) při lovu u korálového útesu v Rudém moři.

Je výhodné být milý na někoho jiného, pokud se s ním znovu setkám a on mi to oplatí. Stejně tak jsou druzí milí vůči mně, protože je možné, že oni budou moci přijmout jednou v budoucnu mé dobré chování (reciprocita).

Ztráta, kterou trpí poskytovatel dobrého chování, musí být menší než zisk příjemce. Jedinci musí být schopni rozpoznat jeden druhého, aby mohlo dojít k oplacení služby a aby mohli být zjištěni případní podvodníci. Jedinci musí žít dostatečně dlouho, aby mezi nimi mohlo docházet k opakovaným setkáním a aby mohlo docházet k reciprocitě altruistického chování (Robert L. Trivers, 1971).

Služba a protislužba. Pokud se tedy zvíře chová "altruisticky" očekává (ne vždy záměrně) protislužbu. Jde o čas: A dá B něco v čas t, a za nějakou dobu v čase t+1 dá B něco A (reciprocita). To je čistě sobecké, protože A očekává, že se mu to od B vrátí. Možná je to zčásti sobecké, ale nakonec oba získají. Morální chování je potřebné jako základ pro spolupráci jakéhokoliv druhu mimo rodinu.

Altruismus jako symbol postavení

Silnější pomůže slabšímu. Zvířata sdílejí jídlo s ostatními, i když by si jej zřejmě mohl ten největší a nejsilnější nechat všechno pro sebe. Dávají tak najevo svoji nadřazenost, což jim pomáhá přivábit partnery. Jedna opice dá banán druhé. "Podívej, jak jsem dobrý. Mohu si dovolit dát i jiným jídlo. Se mnou se budeš mít dobře ;-)."
Šimpanzi sdílejí jídlo s ostatními, zřejmě ten největší by si jej mohl všechno nechat pro sebe.

Podobně např. dominantní ptáci podají subdominantním informace o predátorech, přenechají jim jídlo.

Altruismus rostlin

Většina z nás dnes prochází kolem stromů a rostlin v městských parcích či vysazených podél ulic jako by ani nebyly živé. I rostliny se přitom chovají ke svým blízkým příbuzným altruisticky. Vzdáleně příbuzné rostliny, i když se jedná o jedince stejného druhu, spolu soupeří, rozšiřují své kořeny, čímž se snaží odebrat více vláhy a živin z půdy okolním rostlinám. Blízcí příbuzní však spolu takto nebojují. Přestože nemají paměť, jsou altruistické. (Susan Dudley)
Pomořanka (Cakile edentula).

I jiné živé formy, ne jen lidé, mohou být podobně jako lidé slušné, empatické a altruistické. Nemají rádi, když druzí podvádí a samy cítí provinilost, když se dopustí něčeho neférového.

#

Nepřehlédněte. Článek pokračuje -- klikněte zde.

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama