Dobrý Samaritán -- Proč jsou lidé dobří? (4/7)

29. srpna 2008 v 12:24 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Lidé
Lidé jsou ještě altruističtější než ostatní zvířata. Pomáháme například úplně neznámým lidem. Odkud se v nás bere potřeba posílat peníze na druhou stranu zeměkoule na pomoc obětem tsunami? Proč například skočí muž pro úplně cizího chlapce do kolejiště, když ho to může samotného stát život? A přitom není s chlapcem příbuzensky vůbec spjat?
Odkud se v nás bere dobrý Samaritán, altruista vůči lidem mimo naší bezprostřední skupinu? Podobenství o dobrém Samaritánovi najdeme v Lukášově evangeliu (10:25-37). Je dobrý Samaritán v nás v rozporu s evolučním soubojem, ze kterého jsme měli podle darwinistů vzejít?

Altruismus více než příbuzenský a reciproční

Po většinu historie žili lidé v podmínkách podporujících vývoj všech druhů altruismů. Naši předci žili v prostředí, které obsahovalo prazdroj (prekurzory) altruismu. Žili jsme v malých tlupách závislí jeden na druhém, později ve vesnicích oddělených jedna od druhé. Máme dobré důvody si myslet, že naši předkové v pleistocenské Africe byli vybaveni heslem: "Buď dobrý na každého, koho potkáš: může to být příbuzný nebo někdo kdo tě v budoucnu podpoří." Většina z těch, které jsme potkávali, byli naši příbuzní nebo ti, kterým jsme opláceli jejich pomoc. Potkávali jsme je po celý život.
Jak ale vysvětlit lidskou laskavost ke geneticky nespřízněným jedincům mimo vlastní skupinu, kteří nemají možnost nám nikdy znovu oplatit naše dobré chování? Opravdu nejsou lidé výjimeční a neexistuje "čistý altruismus"?

Proč dárci krve poskytují krev? Pokud nemají žádné výhody, pak je to pravý altruismus. Dárci krve však získají volný den a svačinu, což je pro mnohé dostatečná výhoda, a nikoliv pravý altruismus.
Potřebujeme cítit sounáležitost. Jsme součástí rodiny, spojeni s rozsáhlejší skupinou lidí. Musí existovat prosperita uvnitř skupiny a boj o zdroje vede k nepřátelství k vnějším skupinám. Chápání sebe jako člena jedné skupiny a protivníka jiné rovněž zůstalo zakódováno v našich genech. Oddělovali jsme se podle barvy pleti, náboženství či podle příslušnosti k národu. Také sebevražední útočníci tvoří silně homogenní skupinu, a obětují se pro druhé jako altruisté. Např. tamilští tygři nejsou nábožensky motivovaní, islámští bojovníci ano: čeká je ráj, což je zase jen skrytý koncept jednoty rodiny-skupiny. Jednou z výzev 21. století je zříci se zbývajících zdánlivých meziskupinových hranic.
Dějiny rodu Homo, stejně jako ostatních druhů, jsou v mnoha úsecích dějinami genocidy a náš altruismus byl v historii vždy zaměřen ke členům vlastní skupiny. Sám Charles Darwin popsal, že největšího násilí se dopouští zvířata na jedincích stejného druhu, se kterými soutěží o stejné zdroje a stejné partnery. Zacházení s indiány v 16. - 19. století, zacházení s černochy v 19. století, zacházení s Židy ve 20. století. Jak je tedy možné, že i přesto často vyznáváme altruismus cílený ke všem lidem i mimo své skupiny?
Dnes žijeme i mimo své malé skupiny, ve kterých se původně altruismus vyvinul. Už nejsme obklopeni pouze příbuznými. A s těmi, se kterými se dnes setkáme, se už nemusíme vícekrát potkat. Proč jsme ale stále i k nim milí, i když pochází mimo naši skupinu?

Nemůžeme si pomoci.

Nemůžeme si pomoci změnit své geneticky dané chování, které se původně vyvinulo uvnitř jedné geneticky spřízněné či reciprocující skupiny. Pro spolupráci uvnitř skupiny se uvnitř mozku vyvinula oblast umožňující pociťovat emocionální stav jiného člena skupiny. Máme rádi pocity při sexu, který má vést k přenosu našich genů dále v čase. Dnes ale používáme prostředky zabraňující početí dítěte (antikoncepci). Přesto se naše touha nezměnila, zůstala, i když většina pohlavních styků nemá za účel vést k plození potomků. Stejně tak musíme cítit soucit, když slyšíme nešťastný pláč. I když to není pláč našeho příbuzného a nemůže nám naši pomoc v budoucnu oplatit. Obojí je zcela instinktivní reakcí pevně zadrátovanou v našich genech: milou a ušlechtilou.
Nemůžeme přestat cítit sympatie, jako nemůžeme přestat cítit touhu a lásku i když nechceme, aby výsledkem bylo početí dítěte. Obojí je důsledek evoluce. Podobně i naše touha po extrémně přitažlivé nabídce jídel společnosti MacDonald's, dodávající nám tolik energie a cukrů, že z toho naše tělo tloušťkou exploduje.

Proč skočí muž pro chlapce v kolejišti, když ho to může také stát život? Jedná se o přirozenou věc, nikoliv o mystickou.

Proč pomáháme trpícím lidem z druhého konce planety?

Jsou naše dary do oblastí postižených zemětřesením či tsunami ve skutečnosti sobecké? Proč lidé přispívají? Když se objeví stav nouze, lidé jsou motivováni z mnoha důvodů, především, ale proto, že si mohou představit sebe ve stejné situaci, protože dokáží empaticky cítit, co znamená ocitnout se v takové situaci. Dokážeme cítit stav jiných dnes, dokázali to cítit naši předci, když ještě putovali coby lovci a sběrači krajinou. A stejně mohou pociťovat emoce druhých i primáti mimo náš vlastní druh Homo sapiens sapiens.

Jsme velmi závislí na zrakových podnětech. A tak lidé nechají směřovat pomoc spíše do zemětřesením postižených částí Číny, odkud máme jasné televizní záběry, než do válkou zmítaného Dárfúru, kde při bojích a genocidě mezi kmeny na západu Súdánu trpí a umírá mnohem více lidí než při zemětřeseních. Je to právě obrazové zpravodajství, které nám umožňuje ocitnout se na místě a identifikovat se s cítěním místních obyvatel. Ale proč dokážeme vnímat pocity jiných?
Dárfúr / Súdán.
Lidé se při obdarování cítí šťastně, cítí se naplněni díky svému skutku více než ti, kteří nepřispívají.
Přirozený výběr empatických vlastností
Empatie se vyvíjela pro reprezentaci altruistického chování do našich emocí, které ovlivňují naše chování a jednání. Empatičtí jedinci se chovají altruisticky, a protože je altruismus vhodný pro dlouhodobé přežití, byla empatie zvolena během přírodního výběru při volbě partnera pro zplození potomků.

Laskavost je v 37 kulturách z celého světa nejdůležitější vlastnost žádaná muži i ženami (Buss D. M. et al., 1990). Jinými slovy dobrý morální charakter je sexuálně atraktivní a romantický. Pohlavní výběr může být nejsilnějším morálním filtrem z jedné generace na další.
Mahátma Gandhi. Co bylo jeho skutečnou motivací? Bůh? Nebo dominantní gen?
Odkud se bere empatie?
Zkuste si představit, co uděláte, když nějaký člověk bude v hořícím domě, a sám se z něj nemůže dostat. Bude to váš nejlepší přítel. Pokud budete mít alespoň malou šanci, nejspíš se ho pokusíte zachránit, protože je možné, že to můžete zvládnout. Uděláte to pro někoho cizího, koho občas vídáváte ale neznáte ho? Možná ano, možná ne. Pro někoho koho vůbec neznáte? Pro někoho s kým jste se nikdy nesetkali? Nejspíš ne. Na takové činy nepotřebujeme učení žádného náboženství, které by nás toto mělo sdělit či vyjevit. Je to empatie, která je základním předpokladem pro společenské vztahy. Jde o empatii k těmto lidem, okamžitě se vžijete do jejich role a říkáte si -- jak se asi cítí? Ty, které znáte si dokážete lépe představit, jsou vám bližší. Není to nic božského, je to přirozené. Máme empatii, máme sympatie.
#
Nepřehlédněte. Článek pokračuje -- klikněte zde.
Buss D. M. et al. (1990): International preferences in selecting mates: A study of 37 cultures, Journal of Cross-Cultural Psychology 21: 5-47.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama