Proč jsou lidé schopni soucitu? (5/7)

29. srpna 2008 v 12:25 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Lidé
Proč nás bere za srdce plačící dítě? Zvíře kňučící bolestí? Proč se díváme na filmy a seriály, kde můžeme prožívat všechny rozličné pocity z bezpečí svého křesla?
Schopnost cítit s druhými (soucit) je jednou z nejnoblesnějších lidských vlastností. Empatie, z řeckého en (v) + pathos (cítění). Empatie nás může vést k altruistickému chování. Pokud například vidíme někoho v nesnázích, vnímáme stejné pocity (emoce), což nás vede k pomoci druhé osobě tak, aby se cítila dobře (a díky naší empatii jsme se dobře cítili i my).

Naše schopnost empatie, porozumění a soucitu má společný biologický základ s naší schopností napodobovat, získávat jazykové schopnosti, učit se. Všechny tyto rysy mají základ v soustavě zvláštního druhu mozkových nervových buněk (neuronů), mají základ v zrcadlových neuronech (mirror neurons).
Zrcadlové neurony (empatické neurony) byly poprvé objeveny při výzkumu jiných primátů, než jsou lidé. Jednalo se o výzkum pohybu rukou a úst makaků (Rizzolatti et al., 1996). Zrcadlové neurony slouží k vyhodnocování výrazu obličeje a pochopení chování ostatních, k porozumění jejich myšlenkám a záměrům.
Výzkumníci pozorovali aktivace neuronů v oblasti F5 v mozku makaků, která odpovídá Brokově centru v lidském mozku a je také zodpovědná například za vytváření a porozumění řeči. Zjistili, že jsou neurony v činnosti, když makak prováděl určité pohyby rukou a když stejné pohyby pozoroval u jiného makaka. Neaktivovali se, když pozoroval nepohybující se ruce. Stejná oblast makakova mozku byla v činnosti, když pozoroval stejný pohyb lidských rukou.
Orangutani.
Mozek jiných primátů stejně jako náš mozek je schopen zrcadlit pocity druhých -- je schopný empatie. Pokud pozorujeme někoho při určité činnosti, pak náš mozek doslova zažívá tuto činnost stejně jako mozek osoby, která tuto činnost provádí. Jen určitá skupina neuronů v našem mozku pak zabrání, že se naše svaly neaktivují a nezačneme sami tuto činnost provádět. Jsou to právě zrcadlové neurony, které jsou přímo zařízeny pro vcítění se do pocitu jiných osob.
Šimpanzi se rozhodují o chování neznámých šimpanzů pozorováním jejich chování v různých situacích. Odhadnutí charakteru neznámého šimpanze je důležité pro jejich následnou spolupráci, stejně jako u lidí. Šimpanzi jsou rovněž schopni důmyslných společenských dovedností.
Takže pokud vidíme, že si někdo vzal kousek jídla, nebo když pozorujeme, že někomu byla způsobena bolest, zrcadlíme jeho pocity uvnitř sebe naprosto stejně, jako bychom je zažívali sami svým tělem. Naštěstí jiná skupina neuronů potlačí u běžného mozku aktivitu zrcadlících neuronů předtím než vyšlou signály do svalů. Někteří lidé s velmi aktivní sítí zrcadlových neuronů doslova cítí, když vidí, jak se jedna osoba dotýká druhé. U některých lidí k potlačení toho, co ve svém okolí vidí, vůbec nedochází, a opakují pozorované činnosti a úkony lidí okolo sebe, aniž by tomu mohli zabránit (echopraxie).
Zrcadlové neurony jsou tedy zodpovědné za naší empatii. Zkoumat tuto oblast je velmi důležité. Šíření (sdílení) pocitů mezi mozky prostřednictvím pozorování nám může mimo jiné pomoci porozumět např. davovému šílenství, kdy se propagují násilnické emoce. Podobně také autizmu, schizofrenii, a snad také můžeme zlepšit empatické chování mezi běžnými lidmi.
Konfucius: Nečiň druhým, co nechceš, aby bylo činěno tobě.
Buddha: Neubližuj nikomu způsobem, který by bolel tebe.
Ježíš: Čiň to, co chceš, aby lidé činili tobě.

Vrozené nebo naučené

Evoluce zakódovala některé vzory chování do našich genů. Dlouho jsme se domnívali, že dobrou morálku nás mohou naučit pouze filozofové či nám ji může ukázat náboženská kniha. Ve skutečnosti je v nás morálka zadrátovaná.
Při jedné studii bylo dětem zahráno loutkové představení. Hrdinou představení byl jasně žlutý trojúhelníček s namalovanýma očima, který se snažil vyšplhat na příkrý svah. Někdy mu v tom pomáhal červený čtvereček, jindy mu zase ve výstupu do kopce bránilo nepřátelské modré kolečko. Na konci představení si mohly děti vybrat, kterou z loutek chtějí. Hodný čtvereček nebo zlé kolečko? Dětští diváci ve věku šest až deset měsíců sáhli v drtivé většině po čtyřhranném pomocníkovi. Děti tedy mají rády hodné. (Kiley Hamlin, Nature, 2007).
Vyberou si nemluvňata pomocníka či záškodníka?
Rozeznávání hodných a zlých lidí hrálo v životě dětí odedávna významnou roli. Dovolovalo dítěti upevnit vazby s těmi, kteří jej chránili a pomáhali mu -- takové děti přežily a jejich geny se dostaly v čase dále. A díky tomu se zase jejich potomci dokázali vyhnout kontaktům s těmi, kteří by jim mohli ublížit.

Máme dispozice pro morálnost, máme na to v sobě škatulku. Všechny společnosti a kultury mají stejné morální kodexy. Absolutní dobro a zlo není, ale morální normy máme.
Jsme naprogramováni svými geny pro empatii ale současně je možné toto chování výchovou ovlivnit. V některých arabských zemích jsou například mladí muži morálně vychováváni tak, aby zabíjeli své nemravné sestry.
#
Nepřehlédněte. Článek pokračuje -- klikněte zde.
Rizzolatti et al. (1996): Premotor cortex and the recognition of motor actions. Cognit. Brain Res. 3, 131-141. Celý článek zdarma ke stažení http://www.wisdom.weizmann.ac.il/.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 WaclawL WaclawL | E-mail | 17. ledna 2017 v 17:04 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na sagan.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

2 ZdenekS ZdenekS | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 12:01 | Reagovat

Velmi pěkný blog, těším se na nová pracovní místa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama