Proč cítíme hněv a provinilost? (2/7)

29. srpna 2008 v 12:05 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Lidé
Malá rybka pyskoun rozpůlený (Labroides dimidiatus) bezpečně proplouvá kolem mnohem větší ryby kanic tukula (Epinephelus tukula). Velká ryba může spolknout malou, ale neudělá to. Proč to neudělá? Jak ví, že ji nemá zhltnout? A jak to souvisí s lidským svědomím?


Rybky čističky

Malá rybka čistí parazity z velké a získává tak pro sebe potravu. Velká ryba je zbavena nepříjemných a život ohrožujících parazitů. Pro oba druhy je taková spolupráce výhodná. Velká ryba si stejným způsobem dokonce nechá čistit i tlamu a potom nechává malou rybu vyplout zpět do oceánu, i když by ji mohla sežrat a získat tak cenný zdroj potravy.

Jak kanic ví, že nemá poobědvat menšího pyskouna? Protože ti, kteří tak udělali, skončili s infekcí, nerozmnožili se a takové chování se nezachovalo u tohoto druhu v čase. Spolupráce a symbióza je výhodná dokonce i mezi různými druhy.

Velká ryba pozná čističe podle tance, jakým se malá rybka přibližuje. Existuje ale druh malé ryby, která provádí stejný tanec, a když už je blízko, ukousne velké ploutev. Podvádí.

Zajímavé situace nastávají ve skutečné přírodě. Proč ptáci vzájemně pečují o své peří, a podvodníků je mezi nimi jen malé množství? Jak je to možné? Není to proti evoluci a sobeckosti?

Něco za něco (Tit for tat)

Vraťme se tedy k našemu případu vzájemně se opečovávajících ptáků. "Podvodník", který chodí okolo a nechává se očistit od druhých, získává, zatímco "dobrák-hlupák", který sice ostatní čistí, ale nedostává nic na oplátku, ztrácí. Zcela zřejmě je výhodné být "podvodníkem". Pokud by ve světě byly jen tyto dva druhy, byl by výsledek jasný: podvodníci by se rozmnožili a dobráci-hlupáci vyhynuli.

V přírodě se ale mimo "dobráků-hlupáků" a "podvodníků" objevil ještě třetí druh hráče. Takový, který má paměť. Chová se jako dobrák-hlupák a čistí okolní ptáky, ale vždy, když potká jedince, který ho v minulosti nezbavil parazitů, také mu je tentokrát odmítne odstranit. Používá paměť - už to není dobrák-hlupák, je to dobrák-chytrák. V takovém případě je dobrák-chytrák nejúspěšnější tvorem.

Kanic tukula je očišťován dvěma pyskouny rozpůlenými.


Jaká je tedy nejvýhodnější strategie pro dlouhodobé získávání zdrojů a tedy i pro dlouhodobé přežití? Robert Axelrod se to pokusil v roce 1979 zjistit, když vyzval zájemce z oblasti matematické teorie her, aby vymysleli nejvýhodnější strategii pro 200 kol vězňova dilematu a dodali mu ji ve formě počítačového programu. Na soutěži se sešlo 14 různých strategií, 14 různých počítačových simulací, které hrály všechny proti všem.

Jeden z programů začal se spoluprácí, ale jakmile ho někdo podvedl, už s ním nikdy nespolupracoval. Další při prvním setkání předpokládal zradu, ale pokud někdo spolupracoval, oplatil mu to. Jiný program náhodně přestával spolupracovat.

Absolutním vítězem se ale nakonec stal vůbec nejhodnější a nejmilejší ze všech programů - "něco za něco". Strategie "něco za něco" začne s přívětivou spoluprácí (je "hodná") a pak jednoduše kopíruje, jaký poslední tah udělal oponent. Nikdy nezradí jako první. Nejlépe se strategii daří, pokud je jejím oponentem také spolupracující program.
Je to strategie nejvýhodnější pro dlouhodobé zachování. Odpouští, protože ihned kopíruje předchozí tah. Podrazy oplácí podrazy, a tím protihráče odradí od trvání na tricích, které by na ni chtěli zkoušet, je schopná odvety, není bezmocná proti zrádcům. Nezávidí, nechce mít za každou cenu víc bodů než protivník, neskóruje nikdy víc než protivník.

Je jednoduchá, předvídatelná, čitelná. Chová se vstřícně, takže se nedostává do zbytečných konfliktů. Pokud je v populaci dostatek stejně spolupracujících, pak je úspěšná a rozšíří se v populaci ještě víc. Toto je stabilní strategie, na které je možné dlouhodobě stavět. Proto cítíme hněv, když jsme podvedeni a provinilost, když podvádíme. Jedná se o pozůstatek z doby, kdy bylo vědomí velmi omezené, kdy bylo toto chování selektováno přírodním výběrem a jednalo se o nevědomý instinkt. Tato počítačová simulace nebyla pouhým napodobením, ukázala skutečnou věc. Také ukázala, že i počítač se může chovat morálně. Morálka může existovat i bez vědomí, nevyprchá.

Úspěšné šíření strategie "něco za něco" v jednoduché počítačové simulaci. Výchozí stav simulace (vlevo nahoře) představuje osm mezi sebou náhodně rozložených rozličných strategií. Každá je znázorněna odlišnou barvou (osm barev, "něco za něco" je znázorněna šedou barvou). Z vývoje simulovaného prostředí je možné vidět šíření strategie "něco za něco" (Simulace, Java applet).

Když v souboji zbyly pouze "ošklivé" podvodné programy, dopadly špatně. Mezi špatnými není spolupráce a žádný zisk ani pro jednu stranu. Mohou pouze profitovat na "dobrácích" avšak sami existují jen tak dlouho, dokud "dobráky" nezničí.

Když se setká dobrý se špatným, je to výhodné pro špatného a nevýhodné pro dobrého (altruismus je v takovém lokálním případě nevýhodný). Ve skupině, kde je většina špatných na tom není jeden dobrý nikdy lépe než ostatní. Ve skupině složené pouze z dobráků-hlupáků a podvodníků, není překvapivé, že podvodníci vždy zvítězí. Dobráci nesmí být pouze milí - aby přežili, musí umět rozlišit, komu pomoc poskytnou a kdo jim ji později oplatí. Jakmile se ale setkají dva dobráci-chytráci, je to výhodné pro oba a mohou se šířit v populaci.

1. zákon evoluční etiky: buďte milí, ale trestejte podvodníky.

Robert Axelrod vyhlásil další turnaj, jehož účastníci měli napsat program, který by porazil strategii "něco za něco". Sešlo se celkem 60 programů. Objevily se nové komplikované strategie. Jediným vítězem se ale opět stala strategie "něco za něco". Opět se ukázala jako jednička.
Přesto byly později nalezeny ještě lepší strategie, které ale jsou rozšírením strategie "něco za něco". Tit for Tat může totiž snadno přejít v sérii vzájemných podrazů, pokud protihráč udělá chybu a zpět odpoví podrazem. V reálném světě se proto osvědčuje strategie "Velkorysé něco za něco" (Tit for Tat with forgiveness), která občas a náhodně (v 1 % - 5 % případů) na podraz druhé strany zkusí odpovědět spoluprácí a tím neblahou sérii přeruší. Tím se zamezí "etice krevní msty". Podraz může vzniknout i jen nedorozuměním v prostředí se šumem.

Sobecký gen nemá jinou možnost, než být milý.

Vlci jsou velmi společenská zvířata.

Altruismus je výhodný na větším měřítku. Podmínky pro prosperitu jedinců ve skupině altruistů jsou lepší než ve skupině nealtruistů (skupinová selekce).

Paměť

Původně jsme uvažovali ve hře vězňova dilematu pouze jedno kolo a říkali, že výhodou je zrada. Předpokládali jsme, že vězni se do této situace dostanou pouze jednou. V přírodě je ale časté, že se dvě zvířata potkají vícekrát. A pokud budou vybaveni pamětí na předchozí chování druhého zvířete, budou moci hrát vězňovo dilema lépe.

Když se situace napodobovaná hrou vězňova dilematu odehrává v přírodě znovu a znovu, je výhodou pro oba, když ani jeden proti tomu druhému "nevypovídá", když oba "mlčí". Když spolupracují (něco za něco, Tit for Tat). Při více kolech (iteracích) hry vězňova dilematu se vyplatí nevypovídat - tedy je výhodné spolupracovat (kooperovat). Nevypadá to z bezprostředního hlediska nejvýhodněji, ale z hlediska dlouhodobé "perspektivní" budoucnosti je to nejvýhodnější strategie. Oba jedinci budou sledovat své sobecké zištné zájmy (pobýt co nejkratší dobu ve vězení) a přitom to bude stejně výhodné i pro druhou stranu.
Skupina hyen spolupracujících při dopadení lva (foto Gus Mills).
Hyeny odpočívající v národním parku Amboseli (Kenya). Jsou to velmi altruistická zvířata, která si lidé "neprávem" zvolili pro vtělení "zla". Foto Heather E. Watts.

Hyeny skvrnité sice nejsou chytřejší než šimpanzi, ale spolupracují mezi sebou lépe než tito primáti. Při testu bylo pro získání odměny ve formě potravy třeba, aby dva jedinci současně zatáhli za provaz. Zatímco hyeny se naučily spolupracovat ihned a dokonce naučily jiné nezkušené hyeny jak za provaz tahat, šimpanzi vyžadovali náročný trénink, aby spolupracovali a odměnu získali (Christine Drea, Duke U.).

Zvířata, u kterých se vyvíjely už jen první náznaky paměti, měla výhodu před ostatními. Dokázala hrát vězňovo dilema úspěšněji, věděla, jak se chovají živočichové, které potkávají. Spolupracovala s dobráky a vyhýbala se podvodníkům. Měla tak více zdrojů, měla více partnerů, více se množila, rozšířila a zachovala se do budoucnosti.

Stejně jako je výhodné spolupracovat je důležité pěstovat si dobrou reputaci spolupracovníka. Někteří si však pěstují pouze dobrou pověst, aby oklamali partnery a zakryli své špatné chování.

#

Nepřehlédněte. Článek pokračuje -- klikněte zde.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kamil Kamil | Web | 2. září 2017 v 11:27 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

2 Hovedo Hovedo | Web | 7. září 2017 v 20:02 | Reagovat

Jake lekce kytary byste doporucili?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama