Co jsem, co utváří mé „já“?

24. ledna 2009 v 22:07 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Duše a vědomí
Toto je pátrání po sobě sama. Dosud nemáme jednotnou teorii vědomí. V současné době jsme na tom s poznatky o vědomí asi tak daleko, jako na začátku 19. století s poznatky o elektromagnetismu. Počátkem 19. století bylo známo mnoho jevů z oblasti elektřiny a magnetismu, bylo patrné, že mnoho z nich spolu souvisí, ale nikdo nevěděl přesně jak. Až do roku 1864, kdy James Clerk Maxwell popsal obecnou teorii elektromagnetismu, která všechny jevy z této oblasti dokáže vysvětlit na základě několika základních jednoduchých poznatků. Co se týče lidského vědomí, máme i přes naše neúplné znalosti rovněž mnoho poznatků, které odhalují vědomí z mystické mlhy a ukazují nám, že je založeno na pozorovatelných vlastnostech přírody.


S termíny o kterých filozofové a nábožensky věřící hovoří, se dnes a denně empiricky setkáváme u pacientů s poškozením mozku, které změní subjektivní pocity, pocity radosti a bolesti, smysl prostoru a času.

Obvykle oddělujeme pohled vědy jako objektivní pohled, a osobní hledisko vědomí jako subjektivní pohled. S nárůstem pokroku ve funkčních zobrazovacích metodách jsme schopni sledovat, co se právě děje v mozku člověka, v jakémkoliv stavu vědomí. I přes stále docela nízké rozlišovací schopnosti přístrojů můžeme sledovat, co se děje s mozkem majitele, který má radost, cítí úzkost, modlí se nebo pluje skrze úzký tunel světla do jiného světa. Neurověda (neurobiologie) zde přebírá pole filozofii a náboženství.
Mozkové buňky, které jsou aktivní, potřebují získat pro svoji funkci energii, kterou mohou vytvořit z čerstvě okysličené krve. Pokud sledujeme tok krve v mozku, sledujeme místa, která jsou v daném či blízkém okamžiku v činnosti. Studie mozku prostřednictvím funkcionální magnetické rezonance (fMRI) ukazují tuto aktivaci.

Můžeme zkoumat svým vědomím své vědomí či vědomí někoho jiného? Nechybí tam odstup? Můžeme vniknout do mysli jiného člověka? Ze subjektivity vědomých stavů někteří lidé vyvozují, že nemůže existovat věda o vědomí, neboť věda se zabývá objektivními, nikoliv subjektivními stavy. To je pochopitelně logický klam vycházející z povrchní interpretace významů obou slov. Stav mozku zaznamenávají přístroje a nezkoumáme zde svůj mozek, ale mozky zvířat, mozky jiných lidí.

Můžeme "objektivně" studovat "subjektivní" pocity člověka. Můžeme nalézt spojitost mezi subjektivními pocity člověka a fyzikálním stavem jeho mozku. Lidé dříve spojovali lásku se srdcem. Srdce můžeme vyměnit, ale láska zůstane. Ruku můžeme uříznout, ale láska zůstane. Vyměňte mozek… a láska zmizí. Mozek je jistě zdrojem těchto pocitů.

Vědomí je způsobeno vzájemným ovlivňováním mnoha částí mozku a dynamikou tohoto vzájemného ovlivňování. Na základní úrovni máme molekuly, jako jsou bílkoviny, které tvoří mozkové buňky. Mozkové buňky jsou spojeny takzvanou synapsí. Mozek obsahuje asi 10 biliónů (10^14) synapsí. Počet synapsí je větší než může být uloženo v genetické informaci, což znamená, že velký podíl synapsí je výsledkem učení, zkušeností a zážitků.

Přes synapse se přenáší molekuly a elektrický náboj. Elektrický vzruch uvolní na jednom zakončení nervového vlákna obláček molekul chemického přenašeče (neurotransmiteru) a přenese ho na přijímací kontakt na druhé straně neuronové sítě, na receptor. V současnosti je známo asi 60 druhů přenašečů, mezi něž patří dopamin, serotonin, ale i složitější chemické látky jako jsou endorfiny. Jednotlivé synapse jsou propojeny neuronovou sítí, která spojuje různé více či méně specializované oblasti mozku.

Elektrické nebo chemické oslovení receptorů na povrchu buňky má dva možné důsledky: Může se okamžitě projevit jako změna v intenzitě vydávání vzruchů nebo buňka může začít rozšiřovat strom svých výběžků a začít tak budovat nová buněčná spojení. Nervová síť se tím zahušťuje, opravuje, mění: je velmi plastická. Nervové buňky téměř vždy pracují jako celé soubory, jako mapy.

Ale může samotná elektrochemická aktivita v neuronové síti, ionty sodíku, draslíku, a chloridu, utvářet vědomí? Člověk se může domnívat, že pouhé nervové impulsy nemohou být vědomím. Nervová soustava jako telefonní soustava bez lidí, kteří by brali telefony, jako televizní síť bez diváků, loď bez kormidelníka.

Někteří lidé se domnívají, že něco jako protovědomí musí být základní vlastností vesmíru, základní prapodstatou ve struktuře vesmíru, podobně jako základ hmoty (David Chalmers, Stuart Hameroff). Není to ale jen zametení pod koberec? Základní vlastnost vesmíru, jen proto, že vědomí nedokážeme v současné době beze zbytku vysvětlit?

Víme mnoho o všech částech mozku a nevypadá to, že by v něm byla nějaká část utvářející vědomí. Vědomí je souhrnné označení pochodů jako inteligence, uvažování, vnímání, vidění, atd. Vědomí není odděleno od těchto pochodů. A potom není možné vědomí oddělit od mozku. Filozofická zombie nemůže existovat.

Qualia jsou velmi zajímavá, ale nejsou tajemná. Jedná se pouze o oblíbené téma dualistických filozofů.

Určité barvy odpovídají určitým vlnovým délkám, které zase určují elektrochemický stav mozku. Vnímání červené barvy pak odpovídá konkrétnímu vzoru elektrochemické aktivity ve zrakové kůře (vizuálním kortexu V4) anebo v LGN (lateral geniculate nucleus), pozorovatelné přístroji. Jiný určitý vzor aktivity je možné zachytit při pozorování zelené, modré atd. Není to celé vysvětlení, ale je to jeho částí. A to jsou qualia, která můžeme chápat jako aktivitu velkého počtu synapsí.

Najdeme někdy v mozku oblast, která je zodpovědná za vědomí? Je tam něco jako obrazovka, scéna (karteziánské divadlo), která se osvítí a stane aktuální v okamžiku, kdy si to přejeme, kdy si něco uvědomujeme?

Je docela přirozené si myslet, že při pohledu na čtverec se v mozku aktivuje čtvercová síť neuronů. Nebo při pohledu na strom se v mozku aktivují neurony ve tvaru stromu.

Většina lidí se stále domnívá, že v mozku existuje určité centrum vědomí, kde se všechny informace zpracované jednotlivými části mozku sejdou a utvoří vědomí. V mozku ale není žádné tajemné, privilegované místo. V mozku není žádné místo, kam by přicházely informace ze všech jeho částí. Žádné ústředí. Žádné centrum zpracování. Nic, co by připomínalo jeviště a obecenstvo.

Až porozumíme všem pochodům v mozku, myšlení, chápání, vyvolávání vzpomínek, nezbude už nic dalšího? Tvoří tyto procesy to, co lidově označujeme jako duše? Ukáže se pak, že duše není nic zvláštního?

Představme si systém založený namísto uhlíku na křemíru, počítačové čipy propojené jako neurony v našem mozku. Každý čip bude jako synapse propojovat celou počítačovou neuronovou síť. Pokud by někdo dokázal v jednom okamžiku sejmout stav všech atomů tvořících celý nervový systém člověka a přenesl ho do tohoto křemíkového systému, objevilo by se u takového systému stejné vědomí?

Podle nejpřijímanější hypotézy, vědomí vzniká coby emergentní jev (emergenční jev). Vysvětlíme na populárním příkladu vody. Voda je tvořená molekulami vody. Každá molekula vody se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku (H2O), energie vazeb a sil, které mezi nimi působí. Vodu často popisujeme jako "mokrou". Ale atomy, energie ani síly neobsahuje žádný parametr "mokrost". Přesto všichni souhlasíme, že voda je mokrá. Odkud se bere, objevuje, emerguje, tato vlastnost, kterou označujeme jako "mokrost"?

Mokrost je samozřejmě jen souhrnný popis sbírky různých fyzikálních vlastností stavebních částic a vody a nás, nic záhadného. Přesto tyto vlastnosti není obvykle možné v jednoduchých představách předem předpovědět. Stejně jako jedna molekula vody není mokrá, ani jeden neuron není vědomý. Až celý souhrn neuronů vede k pocitu vědomí sebe sama, podobně jako sbírka molekul vody může působit mokře.

Emergence se často objevuje u (složitých) nelineárních dynamických systémů, jakým je i mozek. Výchozím bodem pro vysvětlení vědomí je tedy hypotéza, že vědomí je rovněž emergentní jev, objevující se jako důsledek funkce jednodušších částí propojených do složité struktury.

V současné době se většina výzkumu mozku zaměřuje na funkci jeho jednotlivých částí. Pokud je vědomí emergentní jev, musíme zkoumat aktivitu všech částí mozku současně, jako jeden celek, což je vzhledem k jeho složitosti obtížné. Pro duši coby entitu mimo přírodu pak nezbývá žádné místo. Mozek coby sada neuronů je předvídatelný a matematicky spočítatelný, ale vzhledem k jeho složitosti nemůžeme v současné době jeho chování na tomto základě předvídat.

Někdy lidé používají ve spojení s emergentními jevy definici "celek je víc než pouhý součet částí". Tato definice se mi nelíbí. Může čtenáře navádět k zavádějícím metafyzickým úvahám, které nejsou součástí emergence. Tuto definici používala také jinak docela úspěšná celostní (holistická, gestalt) psychologie.

Duše zahrnuje naše myšlenky, naděje, touhy, vzpomínky, pocity. Mozek je naproti tomu orgán těla uložený v lebce, který je tvořen sbírkou buněk, vody, chemických látek, cév. Podobně software zahrnuje programy, fotografie, videa a hudbu, zatímco v krabici pod stolem je uložen hardware, který je tvořený pouhou sbírkou desek s plošným spojem a integrovaných obvodů. Kdo by si pomyslel, že tento hardware může dát vzniknout například složitým animacím se zvukem či propracovaným trojrozměrným hrám?

Hry jsou však tvořeny jen modely, animacemi a zvuky, které je možné rozložit na logické nuly a jedničky, které zase odpovídají fyzikálnímu stavu elektromagnetických látek tvořících paměť počítače. Způsob, jakým jsou informace uloženy v počítači, v principu odpovídá způsobu, jakým je uložena paměť založená na neuronech. Počítač (mozek) ale obsahuje spousty skvělého software (duši), které nuly a jedničky snadno převedou ve fantasticky vypadající svět. Mnoho úrovní ve zpracování může vytvořit skvělou iluzi.

Pokud je vědomí jev vystupující ze složitosti neuronové sítě, pak duši není možné od těla oddělit a aktivita neuronové sítě je vědomí. Jakákoliv struktura schopná projevů myšlení bude vědomá, stejně jako vy a já. Jednotlivé oblasti mozku (počítače) nejsou zcela izolované, vědomí se pak objevuje vlivem zpracování v propojeních těchto počítačů, podobně jako u Wi-Fi sítě, která propojuje křemíkové formy hmoty, takže mohou pracovat dohromady.

Také "umělá" inteligence pak bude mít i charakteristiku označovanou námi jako duše, bude mít vlastní pocitový život stejné kvality jako my lidé (HAL). Jak se asi změní v takovém okamžiku naše hodnoty? Víme, že naše vědomí pramení ze struktury uhlíkové hmoty. Ale vědomí emergující z křemíkové struktury hmoty?

Lidé dříve věřili, že naše osobnost, naše individualita, naše lidskost, náš altruismus, mají svůj původ v duši. Dnes je základ těchto vlastností připisován fyzikálním procesům v mozku. Všechny naše myšlenky a zážitky odpovídají určitému vzoru elektrochemické aktivity v mozku. Když je tato činnost ovlivněna chemickými látkami, mysl se mění, mozková mrtvice, karcinomy, zranění hlavy rovněž mění mysl. Pokud je činnost mozku fyzikálně pozastavena, mysl zmizí.

Přesto bez určitých pochybností v tento okamžik přesně nevíme, co je podstatou vědomé zkušenosti. Víme jen, že chemický stav mozku hraje podstatnou, pokud ne celou, roli. Mozek je všechno.

Duši tedy chápeme jako metaforu, což neznamená, že s touto metaforou není příjemné pracovat.

A jak ovlivňují vědecké poznatky o vědomí můj život? Ještě více se snažím pochopit své jednání, snažím se vcítit do vědomí, pocitů a chování ostatních lidí. Více si cením osobnosti lidí kolem sebe, mnohem více než by tomu bylo bez těchto znalostí. Více si jsem vědom, že můj pocit radosti závisí na tolika příčinách, které nemohu ovlivnit (lidé obvykle označují tuto pravděpodobnost jako štěstí).

Stále nás mohou okouzlit malé děti pobíhajícími kolem, můžeme vyrazit na kole do hor nebo si užívat pocitů při poslechu velkolepé hudby či pohledem na skvostná umělecká díla.

Zvířata, která chováme v továrnách cíleně pro vlastní výkrm, mají rovněž vědomí, i když ne tak složité jako my lidé. Někoho to může vést například k vegetariánství.

Pramení odsud řada morálních otázek týkající se např. potratu či volby ukončení života.

Ukázali jsme, že vědomí není charakteristické jen pro člověka.

Při své práci v oblasti fyziky a poznatcích z experimentální fyziky jsem mnohokrát poznal, že pokud studujeme jakoukoliv oblast přírody, často musíme dát selský rozum či své přirozené předsudky, domněnky a názory pryč.

A nakonec, není fantastické, že struktura hmoty si vyvinula tak ohromující smysl sebe, ptá se na svůj původ a svoji vlastní budoucnost? Galaxie, hvězdy ani planety to nedokáží. My ano.

Nepřehlédněte! Tento článek je součástí seriálu Duše a vědomí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | E-mail | 17. ledna 2011 v 0:59 | Reagovat

Vědomí nelze určit obsahem mysli...

2 GVKB GVKB | E-mail | Web | 28. února 2015 v 19:27 | Reagovat

Ekonomika musí být pro vládu na prvním místě. Na dluh nemůže fungovat rodina ani národ, z dálky vše vypadá jinak než z blízka, a tak se podíváme konečně z blízka na ekonomiku, abychom už s ekonomikou neměli problémy. Z blízka spatříme viry v našem mozku, co se snaží na nás sobecky parazitovat a učinit z nás svoje hostitele, každý člověk je tím jaké má v sobě viry, co s ním jako s loutkou manipulují, není na světě ani jeden člověk, který by v sobě neměl viry, co s ním manipulují. Strach ze smrti nemáme my, ale mají jej viry, co s námi manipulují, a proto je zde snaha o altruistickou společnost, kde si fyzicky neubližujeme, a kde jsou mocní milionáři a žebráci bez domova.

Naši kulturní civilizaci stvořili viry, nebyl zde žádný Bůh, co dělá snadno a rychle zázraky, ani zde nebyl Ježíš Kristus, to jsou jenom pohádky pro naivní děti, zapsané ve svaté staré Bibli. Konflikt o výhody a jistoty mezi viry, má za následek vyspělost mozku, a vyspělost civilizace, mír má zase za následek degeneraci a zaostalost. Vše je zde dualita, aby zde něco vyhrálo, musí něco prohrát, nadbytek je zde tedy díky nedostatku, elita se skládá z profesionálních parazitů, co nám lžou a mnoho nás okrádají. Ekonomika, musí být pro vládu na prvním místě, není třeba vymýšlet to, co je dávno vymyšlené, podívejme se na to, jak fungoval ekonomicky u nás Tomáš Baťa!

https://sites.google.com/site/a1234567bc44/l/loser-nemuaze-zajistit-zde-ekonomiku

3 Co je to duše » Co je to duše » | Web | 14. listopadu 2015 v 13:10 | Reagovat

Co je to duše?

http://www.ragauian.cz/co-je-to-duse-doopravdy-a-co-je-to-duch-vedecke-dukazy-o-existenci-duse-a-co-na-to-rika-bible/

+ důkazy:

http://www.ragauian.cz/reinkarnace-aneb-prevtelovani-duse-hmotne-dukazy-v-serioznim-vedeckem-vyzkumu-dr-ian-stevenson-a-tom-shroder-3/

4 Pro existenci duše jsou vědecké důkazy » Pro existenci duše jsou vědecké důkazy » | Web | 14. listopadu 2015 v 13:14 | Reagovat

Pro [2]:: Pane, vy lžete, chci ale věřit tomu že je to jen nedostatkem informací... existují důkazy o tom že lidské vědomí nezaniká smrtí a existuje mimo tělo:

http://www.ragauian.cz/reinkarnace-aneb-prevtelovani-duse-hmotne-dukazy-v-serioznim-vedeckem-vyzkumu-dr-ian-stevenson-a-tom-shroder-3/

a stejně tak existují důkazy pro to, že Kristus na zemi byl a učil lidi... jiná věc je že to církev překroutila:

http://www.ragauian.cz/category/tajnosti-cirkve-rimske/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama