Má vědomí původ mimo realitu?

24. ledna 2009 v 20:56 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Duše a vědomí
Je duše víc než znak našeho inteligentního vědomí? Je vědomí víc než jen fyzika? Není to jen čistá biochemie v lidském mozku?


Mohli bychom se chovat tak, jak se chováme, aniž bychom měli vědomí? A pokud ano, proč by se u nás vyvinulo vědomí? Jak by mohlo evolucí vzniknout vědomí, nadbytečný luxus, pokud není k přežití zapotřebí? Proč by pak svět nebyl plný pouze zombie?

Zdá se, že všechno, co svedou živé organismy, by svedly i organismy bez vědomí -- zombie. Proč tedy my prožíváme? A mají vůbec všechny lidské bytosti mysl? Nejste právě vy tou jedinou myslí v celém vesmíru? Nemohou být všichni ostatní, včetně zdánlivého autora tohoto textu, pouhým nemyslícím strojem?
Představme si zombie, ale nikoliv takovou tu podivně se pohybující v transu z Haiti, představme si filozofickou zombie. Představte si nejprve nějakého sobě dobře známého člověka. A nyní si představte jeho dvojníka, který by se choval stejně jako váš známý. Stejně by vypadal, stejně by se choval, stejně by hovořil o svých subjektivních pocitech, a přesto, by neměl žádný pocitový život, žádné vědomí, nic "uvnitř" myšlení, žádné já. Řekli bychom, že to je jen zombie. Dokáže zpracovat požadavky a má paměť.

I jednoduchý robot může vypadat, jako by byl vysoce vědomý v určité oblasti, velmi dobrý, velmi inteligentní. Zkuste porazit šachový počítačový program, který má jasný záměr. Pokud chcete nahrát oblíbený film na disk, který v počítači není, program to pozná a řekne si o něj. Počítače hrají šachy lépe než člověk, ale uvědomují si to? Nejspíše ne. Ony to nepotřebují. Jak pak můžeme rozpoznat, zdali i jiné struktury ve světě jsou opravdu vědomé a nejsou to jen nemyslící stroje?

Umělé vědomí

Lidé z oboru počítačové umělé inteligence (AI, artificial intelligence) se snaží vytvořit stroj, počítačový program, který by se lidem jevil na základě rozhovoru s ním jako člověk (tzv. Turingův test).

Pokud je možné duši oddělit od těla (vědomí od mozku, dualismus), pak je nemožné, že by se takový stroj podařilo vyrobit. Nikdy k němu vědomí nepřilne a nebude nic cítit. Bude jednat jako člověk, bude hovořit o vlastních pocitech, přesto nebude mít vědomí. Vedli byste s ním duchaplný rozhovor, přesto by tento stroj neměl duši. Hovořil by o svých bolestech a radostech, přesto by nebyl na duši napojen.
Při Turingově testu (Alan Turing, 1950) je na jedné straně člověk, který klade otázky a předává je testovanému subjektu, druhé straně, kterou může být stroj nebo jiný člověk, a která odpovídá. Zdali je druhou stranou člověk nebo stroj však testující neví. Pouze na základě schopnosti smysluplně odpovídat na položené otázky musí zhodnotit, zdali je na druhé straně člověk či stroj. Byla vymyšlena řada počítačových programů, které byly testovány a které částečně splnily Turingův test (Loebnerova cena). Přesto však žádný stroj dosud nesplnil všechna kritéria. Testem dosud vždy úspěšně prošel jen člověk. Naopak ani někteří lidé, především s narušeným vědomím, tímto testem neprojdou.

Existuje tedy nepřemostitelná propast oddělující roboty (a snad i pavouky, hmyz a další "chytré", ale nemyslící tvory) od těch živočichů, kteří mají mysl?

Gödelův teorém neúplnosti

Jak by pak lidské vědomí mohlo být nahrazeno počítačem? Mohl by složitější robot cítit bolest a mít starost o svoji budoucnost tak jako člověk?

Někteří se domnívají, že obor umělé inteligence je odsouzen k neúspěchu (John Searle, argument čínského pokoje). Mozek ani počítač nemůže nahradit unikátní vlastnost vědomí, která je mimo realitu. Vycházejí z Gödelova teorému neúplnosti.

Matematik zabývající se logikou, Kurt Gödel, který se narodil v Brně v roce 1906, odhalil, že jakýkoliv axiomatický matematický systém musí být neúplný (Über formal unentscheidbare Sätze der Principia Mathematica und verwandter Systeme, 1931). V takovém systému pak existují výroky, u nichž nemůže být prokázána platnost ani neplatnost ("pravda" nebo "nepravda") v rámci tohoto systému. Je možné v něm zformulovat větu, kterou není možné v rámci daného axiomatického systému dokázat.
Gödel ukázal, že celou matematiku nebude možno odvodit z jediné množiny axiomů, což byl velký sen matematiků. Není možné to udělat.

Alan Turing ukázal, že stejný teorém je možno rozšířit na algoritmy, počítačové programy. Proto každý počítač, jakožto formální systém, nemůže dokázat určitou matematickou pravdu, i kdyby pracoval až do konce světa.

Nyní přenesme shrnutí Gödelova teorému do problému lidského vědomí. Chápání by pak bylo mimo možnosti algoritmizace. Nebyli bychom založeni pouze na výpočtu, naše vědomí by bylo mimo oblast matematiky a algoritmizace (Roger Penrose).

Je to jako když učitel matematiky narýsuje několik trojúhelníků propojených přímkami a ptá se, jestli jsou dva trojúhelníky shodné. Jako student poznáte podle pravého úhlu, že jsou shodné. Ale dokažte to! Je vám to jasné, přeci tam je pravý úhel. Ale jak to víte? Můžeme vidět, že to tak je, ale nemusíme být schopni formálně ukázat, že to víme správně. Proto lidé nemohou být jenom stroje, protože dokážeme dělat věci, které žádný stroj nedokáže. Naše mysl přesahuje schopnosti jakéhokoliv stroje. Dokáže rozhodnout o pravdě.
Problémem tohoto hezkého příkladu je, že není možné odlišit, zda se naše "správné chápání" objevilo v důsledku dosahu našeho vědomí mimo realitu nebo zdali jsme pouze "správně hádali". Můžeme naučit papouška říkat "správně" a "chybně" v závislosti na znacích, které namalujeme na tabuli. A někdo se pak může domnívat, že pokud se odpověď shoduje s naučenou, dosahuje mysl papouška mimo naši realitu a papoušek má duši (Hofstadter, 1979). Nebo to byl jen člověk v papouščím kostýmu (Daniel Dennett)?

A za druhé a především je nutno si uvědomit, že Gödelův teorém se týká matematické logiky. Netýká se skutečné přírody. Matematika je exaktní věda, nikoliv přírodní věda. Např. popisuje trojúhelník, ale žádný takový trojúhelník nikdo nikdy neviděl. To co my si myslíme, že je trojúhelník, když ho vyrábíme, je předmět, který má k trojúhelníku velmi daleko. Ideální matematický trojúhelník neexistuje, je to fikce, i když důležitá.

Gödelův teorém týkající se matematiky tedy není možné uplatnit na lidskou mysl. Jednalo by se o chybný přenos poznatku z jednoho oboru do druhého.

Je tedy možné, že se nám jednoho dne umělá inteligence svěří s nějakým niterním pocitem, jako že neví, čím je nebo jak vznikla, jaký je její smysl, zdali má svobodnou vůli. Potom bychom museli mluvit o vědomí. Skutečnost, že to je "robot" nebude znamenat, že nemůže trpět, zamilovat se či si oblíbit umění. Nejen podle vědců (Francis Crick, Christof Koch, Susan Greenfield), ale rovněž podle většiny současných filozofů (Daniel Dennett, Pat a Paul Churchlandovi) tedy filozofická zombie vůbec neexistuje, její koncept je vnitřně rozporný. Duši pak není možné oddělit od těla. Jsou totéž.

Nepřehlédněte! Tento článek je součástí seriálu Duše a vědomí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Martin Martin | 21. prosince 2011 v 20:47 | Reagovat

To, že neexistuje filosofická zombie je důkazem, že nejde oddělit duši od těla?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama