Mám svobodnou vůli?

24. ledna 2009 v 22:16 | sagan (zavináč) email (tečka) cz |  Duše a vědomí
Byla nám dána svobodná duše? Pokud bychom neměli svobodnou vůli, byli bychom nezodpovědní za své činy? Bylo by pak správné zavírat lidi do vězení?
Jak se rozhodnu? Jaký další krok zvolím?


Čas od času musíme udělat důležité rozhodnutí. Každou chvíli musíme rozhodovat méně důležité otázky ve svém životě. Každé takové rozhodování musí být na něčem založeno a s rozhodnutím spojeno určitou řadou příčin a následků (kauzalita). Podle všeho je mozek stroj, který se nemůže vyhnout řetězci příčin a důsledků. Každé naše rozhodnutí je pak dáno souborem předchozích stavů a vztahy mezi nimi.

Poznatky klasického determinismu ukazují, že následky jsou vždy jasně určitelným důsledkem svých příčin. Stejně tak i stav mozku a tím i stav mysli je plně dán jeho předchozími stavy.

Někdy lidé obzvláště upozorňují, že nás kvantová teorie osvobozuje od determinismu a uvádí tím svobodnou vůli. Ve skutečnosti ale rovněž poznatky kvantové fyziky, které se projevují ve fungování lidského mozku, jsou ve svém důsledku deterministické. V oblasti kognitivních procesů je možné mozek považovat za klasický systém a naše vědomí je tedy zcela určitelné klasickou příčinností.

Mozek je biologický orgán, a stejně jako jiné biologické orgány pracuje na základě příčin a následků.

Každý náš pohyb, vyřčené slovo či myšlenka jsou důsledkem posunu v čase jedním směrem a s tím spojenými deterministickými vědomými a nevědomými procesy. Vědomý pocit vůle je pak pouhou iluzí. S takovým poznatkem nemusíme být spokojeni.

Mozek je ve své podstatě nelineární dynamický systém. Pokud bychom přesně znali výchozí stav mozku, vztahy uvnitř něho a jeho vztah k vnějšímu světu, byli bychom schopni předvídat chování takového mozku. V současné době nedokážeme chování a vývoj nelineárních systémů přesně simulovat, přesně předvídat jeho chování. Museli bychom znát přesně výchozí stav celého mozku a vztahy mezi jeho jednotlivými částmi, které určují budoucí stavy mozku a vědomí. V blízké budoucnosti se tak nemusíte obávat, že by věda sestrojila stroj či počítačový program, který by vaše vědomí představil jako robota. Je ale velmi pravděpodobné, že se to v určitém okamžiku v budoucnosti stane.

Vzhledem k příčinné závislosti je tedy vždy vhodné poučit lidi o chování, které je prospěšné jak pro jedince, tak pro společnost, a o chování, které by společenství rozkládalo, a které je nežádoucí. Které bude v případě provedení trestáno. Proto trestáme lidi, pokud překročí zákony.

Takže mám svobodnou vůli? Ano i ne. Nejsme v řetězech, nikdo neovládá náš mozek, naše mysl není ničí loutkou. To si někdy lidé představují v případě neexistence svobodné mysli. Jsme tedy svobodní. Když zvednete ruku, není to na základě přání někoho jiného, je to na základě vaší chladné svobodné vůle. Na základě poznatků o pocitech druhých lidí a smyslu budoucnosti se díky této vůli můžeme chovat ve prospěch sebe i ostatních. Čím více o faktorech ovlivňujících naše chování víme, tím více jsme zodpovědní za své činy. Dokonce i roboti věří, že mají svobodnou vůli. Z metafyzického hlediska svobodnou vůli nemáme, protože by to znamenalo akci v přirozeném světě, která by nebyla založena na žádné příčině. A to je podle všech našich znalostí nemožné, a navíc nepotřebné.

Dokud máme fungující mysl, nejsme nepříčetní, nejsme pod vlivem alkoholu, nejsme pod vlivem drog, pak máme svobodnou vůli. Pokud by to tak nebylo, pak by náš život byl marný. Naše rozhodování je založeno na řadě důvodů a příčin, které jsme v životě poznali. Můžeme získat záměr více se naučit a tím dále ovlivňovat svá rozhodnutí. Můžeme žít tak, jako bychom měli svobodnou vůli.

Jsme předurčeni zčásti dědičně a z druhé části tím, jak nás ovlivňuje okolí, vše co jsme kdy slyšeli či zažili.

Učiňme následující myšlenkový pokus. Jsme ve výzkumné laboratoři, kde jsou odstíněny všechny vnější vlivy, abychom skutečně mohli zkoumat naše rozhodování bez jakýchkoliv externích rušivých vlivů. A učiníme rozhodnutí, určité konkrétní rozhodnutí.

Představme si nyní, že tento pokus provádíme ve dvou identických, zcela stejných světech, probíhajících až do okamžiku, kdy provedeme rozhodnutí, naprosto shodně. Tyto světy jsou v identickém kvantovém stavu. Rozhodnete se v obou světech různě? Představme si těchto kopií 100, 1000 i více, rozhodneme se v nich jinak?

Nikoliv. Rozhodneme se vždy stejně.

Jsme determinováni svým prostředím. Můžeme dělat, co chceme. Ale můžeme chtít, co chceme?

Pokud lidé vědí, jak se chovají, mohou se vyhnout situacím, ve kterých by jednali ve svůj neprospěch či neprospěch ostatních. Člověk může mít tendenci jednat v určitých situacích jako vrah. Pokud to ale o sobě ví, tak může jednat tak, aby se těmto situacím vyhýbal (PreKrim). Měl možnost se dané situaci vyhnout. Pokud to neudělal, je nutné ho izolovat.

Pokud se vědomě rozhodneme něco udělat, z fyzikálního stavu mozku je možné poznat o 6 sekund dříve, jaké rozhodnutí uděláme (John-Dylan Haynes, Bernstein Centre for Computational Neuroscience, Berlin; pokus s náhodným rozhodnutím stisku levého nebo pravého tlačítka a snímání aktivity mozku prostřednictvím fMRI). Vědomí je výsledkem mozkové aktivity, není jejím otrokem. Není rozdíl mezi myšlenkami a mozkovou aktivitou. Jsou totéž. Náš subjektivní pocit - vědomí - je až posledním stupněm ve složitém elektrochemickém zpracování uvnitř mozku.

Nepřehlédněte! Tento článek je součástí seriálu Duše a vědomí.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr Zámečník Petr Zámečník | E-mail | 27. ledna 2009 v 18:12 | Reagovat

Dobrý den.

Děkuji za upozornění na nově zpracované téma s názvem "duše a vědomí", které jsem si rád pročetl. Vaše vnímání lidského vědomí mne zaujalo, ale jak jistě tušíte, mám trochu jiný názor na vnímání života. To co zde píšete o podílu mozku na lidském vědomí, plně schvaluji a nechci se pouštět do křížku s Vaší vědecky precizní strukturou myšlenkové stavby, to bych jistě prohrál.  Vámi uváděné procesy, které se odehrávají v nitru mozku, jsou  moderními vědeckými metodami pozorovatelné.Otázkou však zůstává, jak s pozorovaným naložíme. Jaké závěry učiníme z pozorování činnosti mozku. Je mi znám oficiální názor dnešní vědecké obce. Takže Vaše závěry mne nepřekvapují, snad až na skutečnost, že se snažíte oproti oficiální vědě, toto vysvětlovat velice přátelskou až lidskou formou, která svědčí o Vaší dobré vůli. Jestli dovolíte, rád bych uvedl několik svých postřehů, které byste mohl případně okomentovat.

Mozek je samozřejmě hlavním, lépe řečeno jediným myšlenkovým centrem našeho organismu. Jak jste již uvedl, tento se skládá z několika částí, ve kterých je možno pozorovat různé aktivity a činnosti související s projevem naší osobnosti. Vy z tohoto usuzujete, že lidské vědomí (duše),  je totožné s mozkovými procesy, které neustále probíhají v materii mozku a tak ve své složitosti navozují onen záhadný pocit jsoucnosti vědomí. Protinázor je Vám jistě velmi známý. Tento zní následovně. Naše vědomí se projevuje skrze mozkové ústředí, které má plně k dispozici, kdy pozorované myšlenkové procesy a jiné jemné činnosti, jsou pouze důsledkem projevu energetického vědomí skrze hmotný, ale velice jemný mozkový aparát, který dále vše usměrňuje do ostatního tělesného organismu. Nekladu si za cíl Vás přesvědčit něčím co jistě znáte a čemu se relativně úspěšně bráníte ve svém intelektuálně bohatém nitru. Přesto chovám naději, že Vás strhnu k plodné diskuzi. Vaše interpretace lidského vědomí, zvláště pak otázka svobody - nesvobody, je opravdu poctivě míněná a na první pohled akceptovatelná. Je však až příliž zřetelné, že k těmto zajímavým, ale nesnadno lidsky vstřebatelným závěrům jste spíše přinucen sám sebou, nebo lépe řečeno svou životní filosofií, které plně důvěřujete. To se projevuje zejména v jakési schizofrenii vašich finálních závěrů, kde zápasíte se skutečností lidského vědomí a jeho svobody. Nejprve ho redukujete na myšlenkový svět příčin a následků. Jelikož , ale jako férově smýšlející člověk jasně cítíte onu velikost lidského vědomí, přes balancování mezi nesvobodou a svobodou nakonec vyzdvihujete vědomí člověka z prachu příčin a následků, aby jste jej povýšil na úroveň podvědomě přijatelnější - jako nositele kultury, pozitivních lidských vlastností, ale především na onu kvalitu, která dokáže vnímat sebe a okolní svět.

Toto vše opíráte o zčásti zděděné vlastnosti, zčásti získané poznatky ze života, na základě jichž reagujeme ve svým myšlenkových procesech a tak vytváříme iluzi, že jsme komplexní vědomí.

Když odbočíme od pozorování mozku k pozorování jiné nervové centrály a sice vegetativního neboli autonomního nervového systému celý obraz vnímání se stane poněkud složitějším. Tato oblast nervového systému nabývá v současné době důležitosti. Hovoří se dokonce o jakémsi druhém mozku. Vegetativní nervové ústrojí nacházející se v břichu má jednu velice zajímavou vlastnost a sice, úplnou nezávislost na vůli člověka, čímž nabývá ve vnitřním hospodaření těla docela zvláštního významu. Jeho hlavním úkolem, nezávislým na vůli, je udržení života a zdraví, neboť reguluje všechny vegetativní pochody, jako jsou výměna látková, oběh a částečně i složení krve, tedy celý neobyčejně složitý pochod zažívání. Zvlášťe důležitý je jeho vliv na žlázy, především na žlázy s vnitřní sekrecí. Reguluje teplotu těla, uplatňuje svůj vliv na spánek, menstruaci, těhotenství, stárnutí atd. Je suverénem v celém životním tělesném dění.

Ze všeho co bylo doposud řečeno je vidět, že veget. nervový systém, zejména sympatikus, je sice nezávislý na naší vůli, lépe řečeno na myšlenkovém chtění našeho mozku, ale na druhé straně je z vědeckých výzkumů patrno, že je v přímé souvislosti s lidskou psychikou, ale ne s celou, nýbrž jen s určitou její částí. Zdá se, že chladná rozumová úvaha našeho mozku nemá na sympatikus téměř žádný vliv, naopak mravní přestoupení a poruchy mají na fyziologii sympatiku přímý, někdy až pronikavý vliv. Tento přímý vztah mezi sympatikem a mravními poruchami lze alespoň zjednodušeně demonstrovat na všeobecně známém úkazu zardění při lži. Jestliže zalže mladý, ještě nezkažený člověk s normálně citlivým svědomím, současně s jeho odpovědí zaleje jeho tvář hluboká červeň. Netřeba se pak již dále dotazovat, neboť červeň jeho tváře hovoří za vše. Fyziologie nás učí, že příčinou zardění je zvýšený přítok krve do tváře. Oběh i zardění krve reguluje sympatikus. Příčinou zardění lhoucího člověka bylo tedy podráždění jeho sympatiku.Jakého druhu bylo toto podráždění ? Je jisto, že lží se dopustil zarděvší se člověk přestupku mravního zákona. On to ví, ale jeho vlastní rozum, jeho chladný myšlenkový proces mozku, mu radí, aby svůj přestupek zatajil. Aby se vyhnul nepříjemnostem, rozum rozhodl celou záležitost zatajit, a tak vznikl přestupek mravního zákona - lež. Ale nad rozumem, produktem to myšlenkových procesů mozku, je v člověku ještě jiná mohutnost, jejímž projevem je svědomí. To je ona skutečná vůle, která vyvěrá ze samých kořenů naší bytosti, našeho vědomí.

Součástí vegetativního nervového systému jsou i nervové pleteně. Nebeská nervová pleteň se nachází v oblasti břicha. Sluneční nervová pleteň se nachází v tesné blízkosti srdce. Obě tyto pleteně jsou velice citlivé na duševní harmonii a emocionální vyváženost člověka, kdy doslova fyzicky bolí při negativních emocích, nebo velkém smutku, jako je například úmrtí blízké osoby. Staré kultury situují napojení našeho vědomí na tělo, právě v oblasti nebeské a sluneční pleteně, kteréžto řídí pochody tělesného aparátu na základě jiných informací než mozkových. Nutno přiznat, za nynější mravní zchátralosti je pro nás tato jejich suverenita štěstím, neboť vede ústrojí udržující život nezávisle na našem volním myšlenkovém světě , takže svými často zvrácenými choutkami a představami vůbec nemůžeme zasahovat do tělesného dění. Vaše narážka na naivnost starých kultur, ve vidění srdce jako sídla lásky, je podnětná k zamyšlení, ale poukazuje pouze na nedostatky v anatomických znalostech našich předků. Tito omylem přisuzovali, veliké dění v sluneční pleteni funkci srdce, které se nachází v bezprostřední blízosti. Myslím, že bychom jim to mohli prominout.

Narozdíl od Vás si tedy myslím, že mozek rozhodně není jakýmsi generátorem našeho vědomí. Tato teorie Vám zpočátku přináší mnohá pozitiva, ale v závěrečném vypořádávání se s fenoménem takto definovaného  mechanického vědomí, které je dle Vás naším subjektivním pocitem na základě velmi objemného procesu myšlenkové činnosti, se Vám snaha udržet naturalistický pohled odměňuje poněkud překvapivým výronem idealistických myšlenek, které jako by měly za úkol alespoň částečně rehabilitovat onu tušenou tajemnou hloubku našeho vědomí.

Nechci abychom se pouze názorově střetávali. Chtěl jsem spíše obrátit Vaši pozornost jiným směrem a naznačit existující, ale opomíjené souvislosti, které stojí za kritickou analýzu.

Na jedné straně tu máme mozek, který je údajně nositelem našeho vědomí, ale nemůžeme se zde dopátrat celkového objemu lidské osobnosti, zejména svědomí, lásky, emocionální bohatosti, pocitu sebe sama. Na druhé straně je zde vegetativní nerv. systém, který prokazatelně nespolupracuje s mozkem, údajným tvořitelem člověka. Nýbrž pracuje odděleně, a citlivě reaguje, na ony z pohledu vědy imaginární pojmy, jako jsou svědomí, pozitivní - negativní emoce, chtění dobrého nebo zlého. Důležité je si  uvědomit, že rozhodují jsou zde pouze skutečná duševní hnutí. Myšlenková přání, nebo přetvářky vznikající výhodným používáním mozkové kůry, nenacházejí žádného uplatnění, co se týká vlivu na autonomní nerv. systém. Z těchto důvodů považuji za moudré překročit náš současný moderní styl uvažování a zamyslet se nad případnou existencí vyšší autority, než je pouze přírodní výběr.

Přeji hezký den a trpělivost při četbě mého poněkud nesourodého, ale s dobrým úmyslem psaného textu.

Petr.

2 Juras Juras | E-mail | 28. ledna 2009 v 14:04 | Reagovat

Tady tohle mě dostalo, cit.:

"Představme si nyní, že tento pokus provádíme ve dvou identických, zcela stejných světech, probíhajících až do okamžiku, kdy provedeme rozhodnutí, naprosto shodně. Tyto světy jsou v identickém kvantovém stavu. Rozhodnete se v obou světech různě? Představme si těchto kopií 100, 1000 i více, rozhodneme se v nich jinak?

Nikoliv. Rozhodneme se vždy stejně."

Kdy jste pokus s takovýmto výsledkem prováděl? Spíš myslím, že jste si to tvrzení vymyslel.

3 Melkor Melkor | 4. června 2010 v 0:40 | Reagovat

Ad Petr:
Počítám, že autor musel mít jistou zdánlivou schizofrenii názorů, aby text nevyzněl příliš depresivně. Protože bourat tisícileté iluze o lidské vyjímečnosti, vyvolenosti, svobodě apod. najednou by nebylo příliš hezké. To kdybych to psal já, tak optimistický a nadějný bych nebyl:-)

Zřejmě narážíte na dualismus těla a mysli. Tato filosofická koncepce je, pokud je mi známo, už odmítnuta většinou (kognitivních) vědců i filosofů. I mě přijde neudržitelná. Jak byste zprostředkoval interakci mezi hmotnou a nehmotnou substancí? To je těžký filosofický problém, Descartes propojení viděl myslím v epifýze, ale tím se vlastně nic neřeší, protože ta je také pouze hmotná. Dalším možným zprostředkovatelem by mohl být Bůh, který by musel neustále obstarávat spojení mezi duší a tělem u všech lidí, šimpanzů a.. vlastně kde udělat tu čáru?:-) Kdo by ještě měl mít onu duši a kdo již ne?

A co se týče toho těla a veg.nerv.s., který "prokazatelně nespolupracuje s mozkem", doporučuji velmi dobrou knihu známého neurologa Antonia Damasia: Descartesův omyl - emoce, rozum a lidský mozek. Popisuje tam vztah mezi krajinou mysli a krajinou tělesných stavů, jak je tělo důležité pro myšlení, jak se v něm odrážejí emoce, jak jsou emoce důležité pro racionalitu, co se stane, když vám železná tyč usekne prefrontální cortex a proč se Descartes ve svém dualismu mýlil.. Samozřejmě jsou to pouze induktivní důkazy, takže 100% jisté nejsou, z podobných metodologických důvodů není 100% jistá ani neexistence víly zubničky.

Také bude jistě za přečtení stát kniha F. Cricka: Věda hledá duši, k té jsem se ještě bohužel nedostal.

Je jasné, že to je na první pohled sotva uvěřitelné, ale vědomí, emoce, láska, altruismus, svědomí, idea dobra a zla, to vše lze vysvětlit naturalisticky.. A nečiní se to tím o nic méně fascinujícím, než kdyby to pocházelo od vyšší autority.

4 Melkor Melkor | 4. června 2010 v 0:44 | Reagovat

[3]: Abych nebyl obviněn ze schizofrenie názorů, samozřejmě se to tím činí méně magické a líbivé, to ano:-)

5 PeterBat PeterBat | E-mail | Web | 26. srpna 2017 v 19:14 | Reagovat

“Adoro viaggiare in Segway”. Il modo migliore per cadere in amore con Verona in nessun tempo!
Quando si dispone di un breve tempo a coprire una citta, questo e un ottimo modo per farlo. Mi e piaciuto molto il nostro tour e guida. L'audio e stato un po' difficile, ma la guida li ha tenuti lavorando. Quando il suo caldo, questo e un ottimo modo per andare in giro e stare un po' fredda. Verona e una citta facile accesso per segway intorno. Abbiamo visto tutti i principali siti e ci hanno dato una buona sensazione per il layout della citta. Siamo stati in grado di tornare a pochi posti il giorno successivo per un po' di tempo.

https://www.regiondo.it/segway-historic-tour-in-verona

<b>Book Now</b> ''' http://segwayverona.com/

https://eu5.bookingkit.de/onPage/detail?e=2202759fc95947e409b3435a7ae87161&preview=true&lang=it

6 Kamila Kamila | Web | 2. září 2017 v 11:08 | Reagovat

Znate nejakou dobrou skolu kytary online?

7 Tloustik Tloustik | Web | 2. září 2017 v 11:21 | Reagovat

To je moc zajimave

8 Tloustik Tloustik | Web | 7. září 2017 v 19:58 | Reagovat

Fakt?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama